Jedna polemika mi zas po čase docela nadzvedla mandle: Plurál

Navrhuju polemizovat mimo dílo, které ostatně nebylo zrovna kvalitní (a nejspíš bude brzy přepsáno k nepoznání) zde ve fóru. Otázka zní.

Má člověk nárok psát MY? My chceme, my požadujeme, my bychom rádi? Může se ptát obecně? Co máme dělat? Kam máme jít? Kdo jsme? Co po nás chcete?

Nebo tím, že mluví za více lidí (dva a více) vnucuje ostatním svůj názor, své stanovisko? Proč je to tolik nevhodné?

VŽDY - a to je pravidlo, sa nájde človek, ktorý má rovnaký (alebo veľmi podobný) názor ako ja. Preto nevidím nič divného na tom, keď niekto použije plurál pri obhajobe svojho názoru.

Z rečníckeho hľadiska ide o "barličku" ktorou dodá diskutujúci svojmu názoru väčšiu váhu - stavia sa do role hovorcu skupiny ľudí, ktorý majú rovnaký názor.

Osobne sa v diskusii snažím plurálu skôr vyhýbať. Ak obhajujem pravdu, tak sa bez toho hravo zaobídem a ak obhajujem len osobný postoj (nie som objektívny) tak nevidím dôvod na jeho použitie. Pravda, keď niekto začne môj názor napádať a snaží sa mi dokázať, že nemám pravdu, kľudne plurál použijem. Pretože stále platí, že sa VŽDY nájde človek, čo má rovnaký názor.

A vôbec... argumentácia na internete je takmer vždy hádzanie hrachu o stenu.

Milý puero, doufám, že se nám záhy podaří toto téma společně zvládnout a spláchnout. Samozřejmě, že máš právo na ten svuj plurál.
Dá se používat a docela seriózně, není to žádný hřích. Dá se používat i v komentářích. I ve velmi odborné erudované kritice. Bylo by samozřejmě chybou, kdyby kritik mluvil o tom, jak to na nás působí. To by opravdu mluvil za jiné. Ale pokud se zeptá, jaký byl záměr autora - tedy jak na nás autor zamýšlel působit, pak je to legitimní. Proto ten svůj plurál tak neochvějně hájíš. A teď si dovolím odhadnout, proč ti Eliška hned oponovala. Protože jsi napsal, že dobré dílo působí samo o sobě, aniž by mu čtenář jakkoli rozuměl. Jakkoli jsi napsal čtenář, bylo to ve významu čtenáři. A v tom ses nejen mýlil, ale už jsi tím mluvil za jiné. Neprávem. Dál se ta debata vyvinula i jako částečné nedorozumění. Myslím, že ta polemika úplně zbytečná nebyla. Aspoň jsme si trochu tříbili pojmy a mysl. Neníliž pravda? Je.

Nevím o jakém díle se bavíte, ale může, pokud má k tomu mandát :)

Takže si sednem, zvolíme předsedu, a ten za nás bude vystupovat. A když se nám už nebude líbit co za nás říká, tak ho odvoláme. A před tím mu ještě možná dáme do držky ;)
Otázka co máme dělat, jak máme hrát, je třeba i naprosto legitimní ve sportu, hráči se zeptají a trenér určí taktiku a vnutí ji týmu. A pak na tiskovce po zápase říká, že jsme hráli hovno - MY a tím myslí ty, kterým vnutil svou taktiku :D

Samozřejmě, pokud někdo mluví za mne, a mandát k tomu nemá, tak je to špatně. Jak ale píše ARA, co se pokládání otázek týče, tam to nebude tak horké. A určitě není problém ptát se co NÁM tím chtěl autor říci.