black sabbath dokáží dost. Takový "výstřih" možného dialogu ze života, podaný trochu flegmatickou dceruškou.
přidáno 02.06.2010
hodnoceno 2
čteno 1442(35)
posláno 0
Posloucháš Black Sabbath, do toho čteš Hůlovou a hladíš imaginárního čokla.

,,Tvá mladá léta jsme si, holčičko, představovali jinak ! Magdička, co chodí na street dance, Nela navštěvuje kurzy vaření, Vendy pomáhá v předvolební kampani a ....

,, ...žádná z nich ale nezná Egonovu Editku, žádná z nich neví nic
o jejím přísném pohledu, sevřených rtech, netuší, kam jezdit na dovolené bez návodu, jak docílit červených tváří v tomhle dni, žádná z nich netuší, co je za fialovou barvou, žádná z nich nemá dvojče, nechodí v bouři ven, dobře se skrývá v cihlových bytech, ještě neochutnaly hořký čaj ... "

,,Ale umí upéci sladký koláč ! ..... "
,,No vidíš, Hůlová říkala, že je to k ničemu, že chlapi chtěj stejnak jenom sex."
,,Kraplak, jak to zas mluvíš ! "
,,V realitě, matko."
/jakoby zrovna jí mě přinesl čáp /

....a zrovna včera mi jeden chlápek říká : ,,To jste pekla Vy ? "
Mírně nadkloněná nad ním, musel mě cítit, odpovídám na předem jasné:
,,Já nosím červenou pusu, myslíte si, že peču ?! "
Zaražení, po kterém už nějaký ten pátek toužil, pak smích, lidé se vždycky smějí, když nemají co říci.
Ještě že tak.
,,Nepojedeš se mnou o víkendu za tetou Pavlem ? "

Odtržená od čtení, kouknu na ní, řekla tetou Pavlem ? Řekla to ?
,,Kraplak, co tak civíš ? Pojedeš se mnou za tetou Pavlou ? "
Usměju se , jen v koutku, pořád jí říká teta Pavla, bylo to pouhé mé přeslechnutí. Zajímavé, jak lidé lžou těm druhým jen proto, že si myslí, že pravdou by je zničili.Každý vidí, dokonce i má matka, že teta Pavla se rok po svatbě stala strejdou Pavlem, to své jisté, pro které se pak kyne, nechává se knírek pod nosíkem, šaty se vymění za teplákové soupravy a džínsy, a začne se chodit na kurzy vaření, pokud je tedy ochoten si Vás vzít ještě před tím, než jste ho absolvovala.
,,Kraplak, na něco jsem se ptala ! "
,,Pojedu jindy."
,,Hm."
O víkendu pojedu za babičkou, k obědu si dáme víno, zda-li vstaneme z těch velikých duchen, pustíme si jazz, připálím ji cigaretu, to proto, aby se zasnila a povídala mi, jak jezdila zpívat do rádií, o tom, že v Maroku je krásně, o ušitých šatech, které nosila a v neděli se nakonec rozhodnu zůstat a do školy odjet v šatech, které mi půjčí ona, bude to pěkné. Bohémsky se naučila žít po válce. A ani ta červená hovada ji nedonutila nikdy se chovat pod úroveň, jim vlastní ......
přidáno 31.12.2013 - 11:13
je to super!
přidáno 11.06.2010 - 16:07
tohle je vyborny,vyborny,vyborny..libi se mi to strasne moc..vsechno...s tim,ze lidi se smeji,kdyz nemaji co rict-naprosta pravda..jezis,je to dokonaly..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Chovej se ! : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Divadlo bláznivých dramat
Předchozí dílo autora : Bouřka

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming