S touhle básní jsem si opravdu vyhrál (Co se týče obsahu a formy), tak se, doufám, bude líbit :)
přidáno 28.05.2010
hodnoceno 1
čteno 1349(16)
posláno 0
Skrz protrhané černé mraky
třpytí se diamanty zašlé s časem.
Jeden náhlý výkřik straky
stává se bezděčně i mým hlasem.

V tiché společnosti větru
chytám do dlaní jeho vlahý dech.
Jak skvrny na srsti setrů
rozlit je po zemi spálený mech.

Zčernalé pahýly stromů
mrtvé a hnijící v zemi
označí cestu mi domů,
kam půjdu sám mezi všemi.

Však až i květy zahynou,
jež vždy černá kryje,
zůstanu s mojí krajinou,
co jen ve mně žije.
přidáno 21.08.2010 - 12:34
kam půjdu sám mezi všemi ... sám uprostřed davu ... pregnantně řečeno ... smutné pocity, je z toho cítit samota, smutek, vnitřní melancholie, která možná navenek tak nevypadá ... zajímavě popsané ... až bude jednou Tvůj život naplněn radostí, těším se na UVNITŘ 2, ale úplně jiné :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Uvnitř : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Alchymista
Předchozí dílo autora : Iluze

» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]
» řekli o sobě
Sokolička řekla o Boleslava :
Máme toho hodně společného (myslím), zejména co se sportovců týče (pro tebe ale s dobrým koncem, což je super). A naše - vaše Plastic walkway s.r.o. leckoho nadzdvihly ze židle.:o)) Kromě toho je to jedna z nejnadanějších autorek tady(aspoň podle mě).
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming