tak už je konečně i s obrázkem...
přidáno 02.12.2007
hodnoceno 6
čteno 1651(33)
posláno 0
úplněk se vysmívá
malým lesním vílám
na jezeře stín
a pod hladinou se roztříštilo
zrcadlo ledové královny

mrazivou krajinou
potácí se zšedlá vločka
v záchvěvech bytí a nebytí
jak daleko dojde
na umrzlých nohou?

rozpraskané rty
křičely by nebolestí
nad prázdnýma očima
a kde je horká slza
co z nich střepy vyplaví?

mrtvé vážky
nebojí se smrti

přidáno 08.10.2009 - 19:41
Nevím, co na mě zapůsobilo víc, ale asi ten obrázek. Něco mi připomíná, ale nedokážu si vzpomenout co. Moc pěkné...
přidáno 25.12.2007 - 17:25
Ty vážně slyšíš stříbrný vítr!
přidáno 03.12.2007 - 19:11
Obrázek i básnička k sobě krásně ladí...víš, takovou jsem tě ještě neznala...;)
přidáno 03.12.2007 - 19:09
Hele, Bobe ... fakt neblbni... ;)...
přidáno 03.12.2007 - 16:41
Eh... Nevím no... Rozhodně zvláštní... Ale zatím nemůžu říct jestli dobré nebo ne... Musím si to nechat ještě projít hlavou... Třeba mi to zítra řekne více...
přidáno 03.12.2007 - 10:22
ses drsna psychopatko:D:-))

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
a potom? : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Létající smutky
Předchozí dílo autora : Počkal jsi na mě v jeřabinách...

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming