osmdesátá osmá..

Ponořen do ticha svých vlastních úvah
Jdu cestami labyrintu bez obrazú
Okolní svět znenadání mění svou tvář
uprostřed nevěstince hledám podstatu

na vzdáleném místě vlastního orbitu
vnímám přítomnost pohyby stínú
kam kráčí opilec přede mnou netuším
on dávno už ztratil pújčenou pointu

tolikrát tajemným večerem odcházím
pro dnes nebudu obřadním verbířem
poklekám zvedám květ jež stále dýchá
zavírám oči jeho vúně konejší klidem

dobrý večer...