Čekání na slunce

Navždy sám
na omšelé židli v omšelém bytě
za omšelými okny
zdobené závojem vzpomínek z pavučin
kde i zářící měsíc vypadá skrytě
…
Nocí se nesla ta známá vůně
laciných parfémů lehkých holek
on napil se
a sklenku brandy položil
na noční stolek

ty nahnula ses a zašeptala
že dnešní noc je tvá…

Někde v podvědomí v polospánku
ohraný muzikant si vyrýval kus duše
že prý hluché struny
jsi mu zamotala do copánků
on napil se kávy a prý že
bez not chutná suše

ty nahnula ses
a kytara začala hrát…

Roztály hvězdy
tečou nám po rukách
a padají
po stříbro černém nebi
jež přestalo je hlídat

…tak zavři oči
a poslouchej…