přidáno 20.04.2010
hodnoceno 1
čteno 1261(9)
posláno 0
Kaluž krve ostří odráží
ztuhlá pěst jej jemně svírá
o rudý dlaždice co bývaj bílý
je hlava opřená
jemný průvan pod dveřmi
hluboký rány ovívá
duše odchází
oči pomalu zavíráš

proč se bát svýho stínu?
nebuď pokrytec
nejsi tu sám
jen pohlédni nahoru
vstaň a pojď za náma

Spálil si všechny mosty
co tě kupředu vedly
všechno si zahodil pro svou slabost
něco tě ovládá,nedokážeš se bránit
si ubohej,tak se tomu postav
nebuď blbej a začni se prát!
přidáno 04.08.2010 - 21:13
Začátek se mi líbí. Ale ten konec nic moc...teda aspoň pro mě.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Osvobození : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Ledovec
Předchozí dílo autora : Nejlepší láska

» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]
» řekli o sobě
NoWiš řekl o dvakredencedekadence :
Jednou mi hasila obličej, když jsem se popálil. Dodnes mi tam nerostou vousy. Prý to pak chutnalo jako karamel. Jednou mě popálila. Rusalka bez rybníčku, bolavá duše, námět na mý nejkrásnější básně. Kupodivu pořád šťastná, i když byste to do ní neřekli. Bolavá a šťastná. Jako odřený koleno v létě. Mám tě rád. Koleno, poleno.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming