přidáno 30.03.2010
hodnoceno 0
čteno 1215(6)
posláno 0
Jen po kotníky v peřejích,
po kotníky a palce,
tmavý proud vod mě strhává
držím se, avšak krátce.
Tak krátce, jak jen mohla jsem
a krátce jen zas budu,
doufat, že vítr z průvanu
odnese z mého studu.
Ze studu kousek, že si vezme
ať žár slunce ho spálí,
popel rozpráší daleko -
ten vítr nenadálý.
Ten vítr, co mě omotal
do nepevných svých smyček,
co v peřejích mě vykoupal,
co naučil mě mlčet.
A chladná on mi do ucha,
foukal v ty chvíle slova,
o tom, že i když ustane,
nazítří přijde znova.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Po bradu. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Praha
Předchozí dílo autora : Jen odpoledne.

» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]
» řekli o sobě
kmotrov řekl o GULI :
Kdyby byl GULI můj soused, chodili bychom na terasu na točený, v odpařujícím se večeru četli svoje básničky a dohadovali se o Bohu-Nebohu. Bylo by to docela fajn.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming