Domov

Po pár týdnech jsem zas dostal domů, do svého rodného místa.
Od busu si to po známých cestách šinu k baráku.
Příjde mi to jako bych tu nebyl roky. Jsem pěkně nasranej
v busu jsem usnul a přejel o jednu stanici dále,
a v tý prdeli mrznul další dvě hodiny než mi jelo něco nazpátek.
Zabitý dvě hodiny čuměním po zdech nádražní haly.
Otvírám dveře, doma ještě nikdo není, ani pes mě nezaregistroval,
spí na přeložce za dveřmi. Dloubnul jsem do nej nohou,
probouzí se, vrtí ocasem, ale vstát mu dělá problémy,
sakra vždyť to není tak dávno co jsme spolu honily kachny kolem
rybníka no maximálně 10-12 let. Ted si tak maximálně honím péro.
V mým pokoji se to vůbec nezměnilo od posledka,
nedá se v něm hnout, všude se válý díly z mého rozebraného zavoďáka, první závody jsou za čtrnáct dní, tak jsem zas nějak nezvládl začátek sezony. Na laminování a opravy blatníků dnes nemám, oblékám starý hadry a přesunuju se do dílny.
Na podzim máma sbalila všechen bordel ze zahrady a zahltila mi s ním
dílnu, pak se k tomu přidal bratr, když tu brousil nějaký sračky a všude jsou piliny. Je to prase a neumí si po sobě ani uklidit, kokot.
Po pěti hodinách uklízení o otírání nářadí od prachu,
mám hlad, balím to domů pro kus žvance.
Doma mě překvapí máma, že by jsme mohli zajít na véču,
ale spíše se ji nechce cokoliv pro mě připravovat,
souhlasím, ale říkám, že ať se rychle připraví, musím se ještě
vrátit do dílny a douklidit ji, prý nemám bláznit.
V hospě si máma dává klasiku – tatarák, bratr prý jíst nebude
ale chce se opít, objednává si víno a tekilu.
Tekilu bych si dal taky, ale ještě budu řídit auto, kurva.
Odjednávám si pořádný flák masa a nealko pivo.
Než přinesou jídlo, začíná obvyklý koloběh
otázek, dlouho jsem tě neviděla a jak se pořád máš?
Říkám „přežívám, ale jinak to stojí za hovno, teda
stojí mi dobře,ale je to úplně k hovnu.
Bratr si dává druhou tekilu, mama tak to by už stačilo,
prý dal jedný babě po měsíci chození kopačky a chce to zapít,
tak oni taky existujou chlapy který dávaj kopačky,
měl bych ho začít obdivovat, ale je mi u prdele.
máma ho přesvědčuje, že by ji měl dát více času,
přemýšlim kdy mi jaká baba dala více času, asi žádná.
Bratr „že si s ní neměl co říkat a postel není všechno“.
Jak postel není všechno, stačí když je aspoň trochu šikovná a
ty kecy okolo se dají přežít a nebo naučit. A nejlíp, když žádný nejsou.
Mama: „mě se ta holčina líbila a byla milá, hezká,příjemná“
Reaguju: „prosím tě tobě se líbila každá baba, kterou jsem domů přitáhl." Docela tvrdě mě knokautuje „no tys jich zas tak moc nepřitáhl“.
Mama: „ale já už bych chtěla vnoučata“.
No ode mne nečekej, děti nechci,
máma docela zklamaně: copak se nechceš oženit a mít rodinu?
Tak to teda nechci, děti? se na mě podívej jak vypadám a jak žiju,
to si přece nikdo nezaslouží, aby měl cokoliv ze mě.
Bratr do sebe pokládá třetí tekilu, máma je zamyšlená,
tak se na něj podívej další panák a ty mu ani nic neřekneš?
Máma: „No Aleši to snad nemyslíš vážně“.
Jo opíjet se před vlastní mámou. To chceš dopadnout jako táta.
Bejt šťastnej a upít se k smrti, hovno, trpět budeš.
Bratr na servírku že chce dalšího panáka
„já v žertu nic už mu nenoste,
jestli nechcete mít poblitý hajzly“.
Nálada se trochu odlehčila.
Další otázky a co škola?
Jo dobrý ještě stojí.
a kdy už ji doděláš?
„Ale mami já mám školu jako koníček a né k získání vědomosti a kusu
papíru s titulem. Chodím tam očumovat spolužačky, ikdyž na technice jich moc není a když jo tak to spíše vypadá jako chlap, to jsem si měl vybrat nějakou ekonomku“. O jé to jsem ji nabyl na další otázku, která pokaždý padne při takovýhlech sezení.
A co holky? Máš nějakou?
Ne nemám, hlava ji trochu spadla,
ale teď jednu píchám a nebo ona pichá mě? Není to až tak špatný,
akorát mě teď pěkně nasrala, její manžel na týden odjel na hory
a ona se fláka bůh ví kde, místo toho aby byla se mnou, když
není zrovna pod dozorem, kráva.
Bratr má záchvat smíchu.
Pokračuju: A její výdrž taky není nic moc, ale už i já nejsem nejmladší
a po dvou hodinách mě to přestává bavit.
Bratr :“ ty a dvě hodiny s tím tvým kašpárkem? Výsměch“
No jasně čím menší kašpárek tím s ním musíš umět hrát lepší divadlo
Máma: „to snad nemyslíš vážně“
No když už jsme u ty hry na pravdu,
co by jsi řekla na to, kdyby mě na hafo let zavřely?
Chci někoho zabít,
Máma: „tak to tě radši zabiju sama“,
ještě že to nepochopila a směje se

Maminkám by se určitý věci asi neměli říkat

Dojde na placení
servírka dorazí,
komu má podstrčit účet, kouká na mě, říkám ji:
„já mám zakázáno platit prý vám dávám
moc velký dýška“, platí opilý bratr,
máma ty jseš ale drška, to jsi ji neměl říkat.
ok já v této restauraci zaokrouhluju ke stovce a bratr jen na
padesátky.
Dýško 30 kč se stejně máme zdá moc, vidím jí to na očích.
Zvedáme se od stolu, mamka na mě,
„že sis tu celý večer dělal z nás srandu, že jo?“
moc chce, abych ji přitakal,
přece nemůže mít až tak zvrhlého syna,
„jo dělal mami, vždyť přece víš jak jsem vtipný člověk,“
a svůj ksicht deformuju do škelbu připomínající úsměv.
Přetvářka mi moc nejde, ale mamce to stačí, aby měla klid na duši.
Osádku vozu vyhodím u baráku a sám pokračuji do dílny
přebrat zbytek šroubků. S úklidem končím
ve 4 hod ráno, mám z toho dobrý pocit
ještě sehnat bandu mechaniků a nahnat je sem.
Vrátím se domů napouštím si vanu, ponořuji se do vařicí vody,
usínám, probudí mě chlad, voda už studí, přemýšlím jak tu tak dlouho ležím a kolik bude hodin, znova dopouštím vařicí vodu skrz zapařený okno čumím na hvězdy, pěkný až k zblití,vzpomenu si na servírku a její kozy s velikostí přímo do huby. Začínám si honit péro,
ve vaně jsem si ho nehonil už roky, zvláštní pocit, když vás všude obklopuje voda a z vody čumí jen vršek žaludu. Výstřik semene se rozptýlil do vody, vytahuju špunt, na hraní si s ručníkem jsem nikdy nebyl. Z koupelny jdu do pokoje, zanechávám za sebou mokrý stopy.
Oblékám se, zbytky semena na mě uschly, přilepily mi oblečení ke kůži,
když jdu na zastávku trkáto. Vzpomenu si na bejvalku,
vždycky když mi ho vykouřila, tak mi to semeno pak vyflusala na nohy,
zvykl jsem si na ten její rituál flusání a blití. Jsem smutný.
Zas usínám v busu.