přidáno 27.01.2010
hodnoceno 0
čteno 1612(16)
posláno 0
Chci mít jehlu,
jež by zašila Tvoje prázdno v srdci,
sypu si hlavu výčitkama
a vyhlašuju válku celýmu světu.
Přes Tvoje slzy nevidím,
najednou se všechno zatáhlo,
klopýtáš tmou beznaděje
A já se marně snažím chytit světlušku,
co posvítila by Ti na cestu.
Tvoje lože je poseto tvrdými balvany,
které neodvalí ani obr,
ale vystelu Ti jej okvětními lístky a
balvany se za čas promění v oblázky…

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Trápíš se... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Osamělá borovice

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming