Následuje tvorba z období depresí...
přidáno 06.01.2010
hodnoceno 5
čteno 1233(15)
posláno 0
Hořké slzy mi tečou do klína,
i když bych měla mít důvod se smát,
celý svůj život já proklínám,
ač mám dost toho, co můžu si přát.

Křičím, a nikdo neslyší,
v bouři mé volání zaniká,
vítr ho do dáli unáší,
prázdno mé srdce zamyká.

Balvan ku zemi mě táhne,
nedovolí mi se hnout,
nic tíhy zbavit nezvládne
mou duši rozdrásanou.

Ač slunce svítí, mě tma obklopuje,
marně se snaží paprsky hřát,
svit hvězd pro mě na hony vzdálený je,
tak pláču, když měla bych se smát…

ikonka sbírka Ze sbírky: Myšlenky v dáli
přidáno 15.01.2010 - 22:24
ta se povedla :)
přidáno 11.01.2010 - 09:03
Děkuju všem za komentáře. Vážím si všech názorů.
přidáno 11.01.2010 - 08:31
dodá smích ti sílu obra
kladivo a šťastný den
slunce jas, obloha zmodrá,
až poradíš si s balvanem
přidáno 07.01.2010 - 17:30
Souhlasím se Sokoličkou a ještě bych dodala, že tímhle obdobím si prošel asi každý... Ale kdo má pořád číst ty básně...
přidáno 06.01.2010 - 16:55
Pro mě je tohle stokrát obehrané a klišovité téma, navíc jsi nepřišla s ničím novým... Ale oceňuju vcelku pěkně plynoucí rýmy. Neurazí, nenadchne...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
PLÁČU, I KDYŽ MĚLA BYCH SE SMÁT : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Duše na provázku
Předchozí dílo autora : SMYSL ŽITÍ

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming