ICQ

ICQ

,,Ahoj mami´´pozdravila Martina při příchodu domů a hned zmizela ve svém pokoji. Když vešla, odhodila tašku ke skříni s oblečením a sedla si k počítači. Dokázala u něj vydržet klidně celé odpoledne. Rodičům se moc nezamlouvalo, že místo učení, sportu a dalších prospěšnějších aktivit, dává přednost počítači. V dubnu roku 2009 jí bylo 16 let a začala chodit na Střední ekonomickou školu v Olomouci. Ve škole patřila mezi průměrné žáky a spíše než poslouchání látky se věnovala psaní psaníček, která posílala klukům a kamarádkám. Kluci jí obdivovali pro její krásu. Měla krásné dlouhé blonďaté vlasy, modré oči, štíhlou postavu a neodolatelný úsměv. A díky těmto přednostem byla hlavním cílem kluků. Předháněli se, kdo jí získá jako první, ale pokaždé poznali hořkou chuť odmítnutí. Martina jim dávala schválně naději, ale o to tvrději jí později utnula.
Když se posadila na židli, zapnula počítač a usmála se. Na ploše počítače měla nespočet ikonek a programů. Většinou programy na úpravu fotek, kterých měla v počítači několik tisíc a ráda si je upravovala, aby vypadala ještě lépe než ve skutečnosti. Hlavní zábavou pro ní bylo ICQ, bez kterého nemohla být. Denně napsala tisíce zpráv, kde řešila kluky, co si vzít na sebe, ale i dnešní den ve škole. V jejím věku to bylo samozřejmě normální. Pubertální stavy sílily každým rokem a rodiče to tolerovali. Na ICQ bylo online 125 přátel, kterých měla celkem přes 300. Každého osobně neznala to je samozřejmé, ale díky fotkám a video chatu alespoň věděla, s kým si píše.
Uběhly asi tři hodiny, co usedla do židle a tak se vydala do kuchyně pro něco k jídlu.
,,Čau tati,´´ pozdravila tátu, sedícího na židli v kuchyni při čtení novin.
,,Jakto, že si už doma dneska?´´ zeptala se s udivením a otevřela ledničku.
,,Končili jsme dneska dříve, to víš, ne každý den je zrovna kšeft,´´ odpověděl.
,,Tak to jo,´´ použila neutrální slova, vzala si mléko a bagetu a odešla zpět do pokoje.
Když se posadila zpátky za stůl, blikalo jí asi deset nových zpráv. Usmála se a začala si je postupně číst. Jana jí psala o tom, že se právě zamilovala do nádherného kluka, kterého potkala na chatu. Milan jí psal básničky, kterým se zasmála a přeposílala je dál. David jí posílal nějaký svoje fotky, na kterých byl jen v trenkách a ukazoval jí jeho svaly. V podobném znění byly i ostatní, až na tu poslední, která byla od neznámého uživatele pod nickem Lukáš1234. Napsal jí jen ,,Ahoj.´´
,,Kdo to sakra je,´´ zeptala se v duchu sama sebe a odepsala mu to samé. Dlouho od něj nepřicházela žádná další zpráva a tak se ho nevšímala a psala si dál s kamarády. Za dvacet minut jí přišlo opět ,,Ahoj.´´ a tak mu napsala co chce. Opět bez odpovědi. Začala být trochu naštvaná a tak mu napsala, ať neotravuje, že na něj nemá celý den čas a ať si vezme slovník a naučí se i jiný slova.
,,To jsem mu to nandala blbečkovi, teda pokud je to vůbec kluk, ale podle nicku by měl,´´ zasmála se, rozloučila se s kamarády a vypla ICQ.

Druhý den ve škole o velké přestávce na oběd si k ní přisedla Jana a začali klábosit o včerejšku. Jana jí vyprávěla o klukovi, do kterého je blázen a ukazovala jí fotky.
,,Je moc hezkej to máš pravdu a odkud je?´´ zeptala se Jany a Jana jí začala vyprávět všechno, co o něm ví, že se s ním chce setkat a že by to mohl být její první a..
,,Co to plácáš prosím tě,´´ přerušila jí Martina a obě se začali smát.
,,Nemůžeš přeci spát s klukem, kterého uvidíš poprvé ty blbko.´´
,,A proč bych nemohla, ty seš ta pravá, co mi do toho bude mluvit. Ty která sis to rozdávala na zadním sedadle auta s Richardem už ve 14ti,´´ odsekla jí Jana a obě se na sebe podívaly
zachmuřenýma očima a pak se silně rozesmály. Jedna o druhé věděly absolutně všechno, a proto také byly nejlepšími kamarádkami. O Martině každý věděl (kromě rodičů), že již není panna a ani to nikoho nepřekvapovalo. Kdyby se to dozvěděl otec, tak by si týden nesedla, to věděla moc dobře. V 16ti letech měla za sebou sex s pěti kluky a s každým to bylo jen na jednu noc a ani jednoho nemilovala. Proč taky, nechtěla být na nikom závislá a hlavně by nesnesla pocit, kdyby jí někdo odkopnul.
Když skončila škola, nasedla na autobus a odjela domů. Doma tentokrát nikdo nebyl a tak si sedla za počítač a koukala se na film. Měla přitom samozřejmě puštěné ICQ, aby jí neunikly žádné informace od kamarádů. Asi ve třicáté minutě se jí film zasekl a tak ho vypla. Podívala se na hodinky, na kterých bylo 15:22. ,,Kde je dneska máma,´´ podivila se a šla do kuchyně. Našla na stole papírek s textem: ,,Dneska přijdeme až kolem desáté hodiny, šli jsme si sednout do jedné restaurace s rodinnými přáteli. V lednici máš připravené jídlo, tak si ho ohřej a měj se hezky. Táta a máma.´´ Koukla se do ledničky a uviděla, že má přichystaný talíř s kuřecím stehnem, americkými brambory a k tomu tatarku. Zavřela ledničku, nalila si vodu a šla zase k počítači. Když si sedla a koukala se na nové zprávy, uviděla opět zprávu od uživatele Lukáš1234. Rozklikla jí a tam stálo ,,Ahoj,jak se máš´´.
,,Bože to je ale idiot,´´ řekla si pro sebe a odepsala mu, že se má dobře a co chce.
,,Já se mám špatně,´´ přišla další zpráva.
,,Jo to máš blbý kámo, co ode mě chceš?´´ zeptala se, ale odpověď nedostala.
,,Víš co ty debile, jdi do prdele, chápeš to? Jdi to prdele, nemám náladu si s tebou psát, tak mě neotra…,´´ nestačila dopsat větu, když jí poslal obrázek. Chvíli se dívala na monitor a nevěděla, zda si ho má stáhnout nebo ne. Pak dala stáhnout a čekala.
,,Co to má bejt za obrázek?´´ zeptala se ho.
,,Já,´´přišla rychlá odpověď. Na nic nečekala a šla se podívat kdo to je, zda ho náhodou nezná. Zaklikala na obrázek, ale kluka nepoznala. Byl to kluk s hnědými vlasy, zelenými oči a štíhlou postavou. Na fotce se usmíval a bylo vidět, že to má focené webkamerou v jeho pokoji. Chvíli na něj zírala, ale nelíbil se jí, a proto fotku smazala.
,,Hmm hezký, tak vím, jak vypadáš, ale mojí fotku ti nepošlu,´´ napsala mu a myslela si, že už jí nebude otravovat.
,,Já vím, jak vypadáš,´´ přišlo od něj a Martinu začalo zajímat, kdo to je. Cítila malé chvění na celém těle, ale zůstávala v klidu. To je v pohodě, vždyť mě zná dost lidí, tak proč se bát, že jo. Musím zjistit co je zač. Klikla myší na koš, vytáhla si jeho fotku na plochu a otevřela. Ani napodruhé nemohla zaboha poznat, zda ho někdy viděla.
,,Já tě ale nepoznávám, kdy jsme se viděli?´´ zeptala se ho a čekala, jak zareaguje.
,,Je to už rok, rok co jsme si povídali.´´
,,Kdy a kde? Já fakt nevím.´´
,,Před školou o přestávce, na základní škole.´´
,,Jéééžiš, jak si to mám asi pamatovat. Víš s kolika klukama já sem si povídala?´´
,,Semnou určitě ano,´´ odpověděl Lukáš1234 a zeptal se jí, zda by si ho nepřidala do kontaktů.
Martině se nechtělo, ale pak si řekla, co je na tom a přidala si ho. Hned si na něj klikla a začala si číst údaje, co měl o sobě napsané v profilu. ,,16 let, znamení blíženec, jmenuje se Lukáš Novák. Novák, to mi něco říká,´´ zavzpomínala a pak jí to došlo.
,,Počkej, ty seš ten ze základky, jak si vyznal lásku v devítce, než jsme odešli na střední školy co? Ten z béčka, že jo?´´ odeslala zprávu a byla ráda, že si vzpomněla kdo to je.
,,Ano to jsem já,´´ přišla obratem odpověď.
,,Tak to je super, tak ahoj,´´ rozloučila se rychle Martina a aniž by počkala co odpoví, dala jeho ICQ do ignorace.
,,Bože, takovej blbeček, si myslel, že mě může mít, zrovna on,´´ řekla hrdě a hned to šla napsat kamarádce.

Po chvilce jí blikala opět na obrazovce nová zpráva. Byla od Lukáše1234. ,,Co to kurva je? Vždyť ho mám v ignoraci,´´ nechápala a podívala se, zda ho tam opravdu přidala. ,,Je tu, ale zároveň mi píše, asi se mu podařilo nějak obelstít ochranu. Má pořád stejný číslo ICQ. Klikla na zprávu a tam bylo: ,,Proč?´´ Chvíli se dívala na monitor a nic nedělala. Byla překvapená co se to děje a ani trošku jí to nebylo příjemný a tak mu neodepsala. ,,Víš kde jsem?´´ přišla další zpráva a ta už Martině nebyla vůbec příjemná. ,,Kde seš?´´ zeptala se a s napětím čekala co odepíše. ,,Podívej se z okna ven,´´ klikla zpráva na monitor a to už Martina seděla jak přimražená na židli a nevěděla, zda si dělá srandu, nebo je to pravda. ,,To mi děláš schválně? Za to jak sem se k tobě tehdy chovala? Tak to seš pěknej kretén ti řeknu. Myslíš si, že mě vystrašíš? Tak to se ti nepovede,´´ napsala naštvaně Martina a odeslala zprávu. ,,Podívej se z okna, chci tě pozdravit,´´ přišla odpověď. Martina se pomalu zvedla a pomalým krokem se blížila k oknu. V očích měla strach, ale nedalo jí to. Musela se ujistit, že si dělá srandu a chce jí vyděsit. Udělala ještě dva pomalé kroky a stála u okna. Otevřela ho ale nikoho neviděla. Podívala se vlevo i vpravo, ale nikdo v dohledu nebyl a tak se jí trochu ulevilo. Cítila v sobě napětí, ač se snažila být silná, nefungovalo to. Sedla si k počítači a začala mu nadávat. Lukáš na to nereagoval, až po minutě napsal: ,,Podívej se z okna k plotu.´´ Martina se zvedla a došla k oknu. Myslela si, že tam nic nebude jako minule. Rozhlédla se z okna a u stromů na jejich zahradě uviděla stín člověka. Zaječela a upadla na zem. Když opět vstala a podívala se, nikdo tam nebyl.
Do prdele, to je snad sen. Kdo to je, dyť to nemůže být Lukáš. Dyť si semnou píše na ICQ, jedině…Počkej, že by měl u sebe mobil a psal z něj, ale třeba jsem si to vymyslela. Třeba tam nikdo nebyl. To mám určitě z těch filmů, ale proč by mi to jinak zase psal.
,,Co chceš? Co ode mě chceš?!´´
,,Tebe!´´
,,Na to zapomeň!´´ odpověděla Martina a běžela zamknout všechny dveře. Když přišla zpátky, blikala jí na monitoru zpráva: ,,Seš jen laciná kurva,´´ a to už nevydržela a zavřela ICQ. Chvíli seděla na posteli a přemýšlela co dál. Jako první jí napadlo, že si zruší účet a založí si nový. Doma řekne rodičům, že je nemocná a chce to vyležet. Nebyla si jistá, zda ten stín venku byl opravdu Lukáš nebo jen přízrak její fantazie. Zvedla se z postele a šla zrušit účet. Zapla ICQ, ale nepřihlásila se. Zvolila založit nový účet, vyplnila údaje a bylo to. Jediné co musela ještě udělat, bylo přihlásit se a napsat nejlepším kamarádům nové číslo. ,,Ale to bych zase viděla, co mi píše. Jak to udělat?,´´ ptala se sama sebe, ale nevěděla jak si odpovědět. Měla sice mobil, ale neměla kredit a čekat se jí na druhý den také nechtělo. Potřebovala si o tom rychle s někým popovídat. Napsat Janě, že potřebuje, aby za ní přišla a zůstala s ní co nejdéle, než přijdou rodiče. Nakonec zapla ICQ v offline režimu, aby jí nikdo neviděl a ICQ Lukáše dala opět do ignorace a raději i do invisible listu. ,,Ano to jistě pomůže, neuvidí mě a já budu v bezpečí od jeho zpráv,´´ radovala se Martina, až jí z očí vytryskly slzy. Vše vypadalo skvěle, dokud jí nepřišla zpráva od Lukáše. Na liště dole blikala žlutá ikonka označující příchozí zprávu. ,,Ne to není možný. Dyť jsem v offline režimu ještě, jak mi může posílat zprávy!!!´´ naříkala a utírala si slzy. ,,Okej ty parchante, dostal si mě. To už stačí, prosííím,´´vzlykala a šla se podívat do zpráv. Klikla na svítící ikonku a přečetla si zprávu: ,,Budeš jenom moje, zařídím to.´´ To už na ní bylo moc, zapla se do online režimu a chtěla napsat Janě, která byla offline. ,,Né, proč kurva. Proč zrovna teď tu nejseš!´´ proklínala Janu a praštila rukou do klávesnice. Napsala jí proto zprávu, aby si jí přečetla, až přijde. ,,Prosím, jakmile si toto přečteš, zavolej mi nebo nejlépe přijď ke mně!! Je to naléhavé. Jo ještě, tady máš moje nové ICQ,´´ napsala a odeslala. Poté uviděla, že jí bliká opět nová zpráva od Lukáše a proto se odhlásila a přihlásila na nové. Na novém účtu se cítila v bezpečí. Lukáš jí už nemohl otravovat, psát jí výhružné zprávy a nahánět hrůzu.
Z toho všeho začala mít Martina hlad a žízeň. Šla do kuchyně, rozsvítila a šáhla do lednice pro jídlo. Z ničeho nic, začalo problikávat světlo. Zhasínalo a zase se rozsvěcelo. Trvalo to asi deset vteřin, když to ustalo. ,,Zasraná elektrika, už mě tu všechno začíná srát,´´ zařvala hlasitě a kopla do židle. ,,Au do prdele, moje noha,´´ zalitovala svého činu a dala ohřát jídlo. Pozorovala, jak se talíř s jídlem točí v mikrovlnné troubě a byla jak zhypnotizovaná. Dívala se na sklo trouby, jako by ho viděla poprvé. Byla zamyšlená, přemýšlela o Lukášovi a o všem co jí napsal. Jídlo se během toho ohřálo a tak ho šla vyndat. Natahovala ruku po dvířkách, otevřela a popadla talíř. Pomalu začala zavírat dvířka, když v tom zazněla rána a hlasitý řev. Ve skle dvířek byl jasně zřetelný Lukášův obličej. Martina upustila talíř, zaječela a otočila se. Nikdo tam ovšem nebyl. Zadívala se opět do skla, ale obličej zmizel. ,,Proč mi to děláš. Já jsem ti nic neudělala, proč,´´ plakala Martina stále víc a zpytovala svědomí. ,,Já to tak nemyslela tehdy, opravdu,´´ povídala, jako kdyby stál před ní.
Když se vzpamatovala, přendala jídlo na druhý talíř a uklidila střepy. Nalila si džus a šla do pokoje. Prošla dveřmi a okolo počítače. Žádná zpráva naštěstí neblikala a ona se cítila spokojená. ,,Dostala jsem tě, ty úchyláku,´´ pomyslela si a na tváři měla malý úsměv. Začala se dostávat do klidu a jídlo jí také udělalo dobře. Po chvilce se zvedla a zahleděla se z okna. Nikdo tam nebyl. Nikdo nestál na zahradě, u plotu ani na cestě. Viděla jen stromy a jejich větve, které se nakláněli do stran pod sílou větru. Začalo se pomalu stmívat a tak si zatáhla žaluzie a rozsvítila světlo. Sedla si k počítači a prohlížela si filmy, které má na disku, aby se odreagovala. Světlo začalo blikat stejně jako v kuchyni, ale tentokrát silně a nepřestávalo. ,,Co je to s těma světlama,´´ řekla Martina a zhasla. Chvíli zůstala po tmě, než rozsvítila lampičku, kterou měla na svém stole vedle PC. ,,Aspoň něco funguje,´´ postěžovala si a prohledávala filmy.
Venku už byla tma a na hodinách stálo 19:20. ,,Super, už jen necelý tři hodinky a rodiče budou doma,´´ zaradovala se. ,,Už dlouho jsem se na rodiče tak netěšila.´´ Během čekání se dívala na komedii ,,Chceš mě?, chci tě!´´ a div, že opět nebrečela. Když dokoukala poslední scénu, vypla program a dole na liště blikala ikonka. ,,Supééér, Jana je konečně na ajsku,´´ klikla na ikonku a tam zpráva od Lukáše: ,,Překvapená?´´ ,,To není možný, jak to zjistil ten hajzl?!!“ proklínala ho a opět propadala panice. ,,Jak to víš?“ napsala mu a čekala na odpověď. Dlouho jí nechal čekat, než napsal, že jí odpustí, když zůstane s ním. Martina začala kroutit hlavou pro svůj odpor k němu a nadávala.
,,Jak víš moje nový číslo?!´´ zeptala se ho podruhé.
,,Viděl jsem ho,´´´zareagoval Lukáš.
,,Jak si ho mohl vidět, co to plácáš ty magore?´´ oponovala mu, ale žádnou další zprávu neobdržela.
,,Co to hraješ semnou za hru,´´ promlouvala k sobě a začala se pomalu uklidňovat.
Přesně v 8:22 jí zapípalo ICQ, ale zpráva to nebyla. Byla to pozvánka na video-chat, který ihned zamítla. Počítač začal z ničeho nic chrastit a lampička lehce problikávala. Trvalo to skoro 5 minut, než počítač otevřel video okno. ,,Co se to děje, dyť sem to zamítla,´´tvářila se překvapeně a mačkala myší křížek. Počítač nereagoval ani na jeden klik a sám se snažil pustit video. Obrazovka zčernala a pak se objevil obraz Martiny. Webkamera vysílala signál z jejího pokoje a ona nechápala. ,,Webka mi vysílá singál, jak ode mě tak i od něj, co to je za blbost?´´ zeptala se, jako kdyby jí počítač uměl odpovědět. ,,Seru na to,´´ zmačkla knoflík a vypnula celý počítač. ,,Tak a máš to,´´ dodala a vypla i lampičku, která stále lehce problikávala. Zvedla se ze židle, lehla si na postel a stočila se do klubíčka. Chvíli takhle ležela, než se sám od sebe zapnul počítač. Začal chrastit harddisk, ale monitor zůstával černý. Martina se zvedla a šla ke stolu. Monitor se stále tvářil mrtvě, ale počítač běžel. Když se ho Martina pokusila opět vypnout tak nereagoval. Zkusila tedy zapnout monitor, který naskočil. Martina se v tu chvíli dívala opět sama na sebe. ,,To je nějaký virus nebo co. Ten hajzl mi poslal vir a teď mi ovládá počítač.´´ Martina nebyla žádným odborníkem přes počítače, ale to co se dělo, bylo opravdu divné. ,,Kde jsi?´´ vysoukala se zebe otázku a stále se dívala, jak jí webkamera vysílá obraz. Lukáš neodepisoval.
Na hodinách bylo přesně 22:00, když se ozvalo bouchnutí dveří. ,,Rodiče jsou doma!,´´ zařvala s radostí v hlase a rozběhla se do chodby je přivítat. Podívala se do chodby, ale nikdo tam nebyl. Chtěla se ještě podívat ven, zda si něco nezapomněli a nešli zpět do auta, ale bála se. Bála se, že by mohl na ní čekat venku Lukáš a něco jí udělat. Stála tak v chodbě, zaražená a dívala se na dveře. Čekala, stále čekala. Nikdo ale nepřišel. V hlavě se jí honily myšlenky, že se z ní stává blázen a slýchává zvuky, které se nedějí. Začala nadávat, kde jsou rodiče a cítila k nim zlost. ,,Opozdili se, proč zrovna dneska!!“ z očekávaného přivítání se stalo proklínání. Minuta po minutě plynula, ale rodiče nikde. Otočila se a šla zpět do pokoje. Rozsvítila si světla, která již neblikala a usedla na židli. Na monitoru se stále nedělo nic jiného, než vysílání obrazu webkamerou. Když se podrobněji zadívala, uviděla za sebou slabý stín. ,,Co to je za šmouhu najednou, dyť to tam nebylo předtím,´´ podivila se a otočila za sebe. Nic tam ale nebylo. Když se podívala podruhé na monitor, šmouha byla větší a blíž u ní. Světlo začalo silně blikat a pod náporem elektřiny prasklo. V pokoji se udělala náhle hustá tma a monitor se stal jediným zdrojem světla. Martina seděla jak zkoprněná a dívala se stále jedním směrem, na monitor. Webkamera pod náporem tmy, dokázala vysílat jen rozmazaný obraz Martiny a nic jiného. ,,Zkusím udělat fotku pokoje, třeba něco uvidím,´´ zamyslela se a vyfotila dvě fotky. Otevřela je ve svém oblíbeném programu na úpravu fotek a začala je upravovat. Když vyčistila první, spatřila dvě malé tečky v pozadí za sebou. Otočila se, ale nic neviděla. Začala upravovat druhou fotku, na které byli opět dvě světélkující tečky, ale tentokrát na jiném místě. Dala rozostření, vyhlazení, přiblížení a stiskla OK. Počítač pod náporem programu chrastil, jako by sténal těžkostí úkolu. Když počítač dochrastil, otevřela fotku. Dívala se na ní a ani se nehýbala. Byla jako přibitá k židli, z očí se jí linuly slzy a začala se třást. Neměla sílu nic říct. Stále se dívala na monitor na tu podivnou fotku, na které byly ty dvě světélkující tečky. Martina si myslela z počátku, že to jsou tečky, ale nebyly. Byly to oči. Temné bílé oči, které jí celou tu dobu pozorovaly ze tmy. Věděla, že je za ní. Pomalu se začala otáčet za sebe. Zvedla hlavu a pět centimetrů od její tváře spatřila Lukášovu vytřeštěnou tvář. Díval se na ní. Jako by jí chtěl dát polibek. Měl mrtvolné prázdné oči, bílou tvář a usmíval se. Martina byla v šoku a nedokázala stále nic říct. Chtěla se mu omluvit za to, že ho tehdy odmítla. Chtěla mu toho tolik říct, ale nešlo to. Lukáš se na ní stále usmíval. Tvář měl skoro přitisklou na její a díval se jí do očí. ,,Budeš jenom moje,´´ řekl jí Lukáš a Martina nevydržela nápor strachu a ucítila náhlé teplo. Její močový měchýř povolil a moč pomalu stékala ze židle. Martina pozorovala, jak moč stéká se svěšenou hlavou. Když se odhodlala opět se na Lukáše podívat, neviděla ho. Ztratil se ve tmě pokoje a čekal. Podívala se doleva i doprava, ale nikdo tam nebyl. Opět dostala myšlenku, že má jenom halucinace ze strachu. Pomalu vstala a zapla lampičku, která lehce problikávala. Každou vteřinou blikala silněji a silněji až se podívala doprava a ucítila silné sevření na krku. Upadla na zem do kaluže moči a házela rukama sem a tam. Nikoho neviděla, ale na svém krku cítila Lukášovi ruce. Škrtil jí tak silně, až cítila, jak jí drtí ohryzek. Ležela na zemi a lampička nad ní blikala v pravidelném rytmu. Problikávala a ukazovala tvář Lukáše, který každým bliknutím mizel a zase se vracel. Přicházel její konec. Cítila, že jí dochází síly. Za dvacet vteřin byla mrtvá.
Na hodinách bylo 22:20, když se rodiče vrátili domů z restaurace. Oba si smáli, jelikož měli dost vypito.
,,Ahoj holčičko,´´ zavolali na Martinu, ale odpověď nedostali.
,,Asi už spí, nemyslíš?´´zeptala se máma svého manžela a ten usoudil, že má pravdu. Vstoupili do kuchyně a všimli se, že má Martina pootevřené dveře a v pokoji jí stále svítí počítač. Máma proto vstoupila do jejího pokoje. Otec si mezitím naléval pití v kuchyni, když uslyšel křik. ,,Co se děje?´´ zeptal se starostlivě a rozběhl se za ní. ,,Je mrtvá! Naše holčička je mrtvá. To néé bože!!´´ zařvala máma a složila se k zemi. Otec viděl Martinino bezvládné tělo ležet na zemi a začal silně brečet a naříkat. Otec vzal telefon a zavolal policii a záchrannou službu. ,,Nemá žádný puls, nedýchá, má úplně bílé oči. Asi je mrtvá!,´´ odpovídal jim do telefonu a brečel. Když sanitka s policií přijela, zkontrolovala tělo a konstatovali smrt udušením. Na krku našli silné podlitiny od škrcení. Jasně byly vidět obrysy prstů. ,,Vše vyšetříme a brzy Vám dáme vědět,´´ sdělil jim vrchní policista a všichni odjeli i s tělem.

Za tři dny jim zavolali z policie, aby za nimi přijeli na stanici.
,,Tak pane a paní Bergmanovi, mám pro Vás výsledky,´´ začal policista a řekl jim, ať se raději posadí.
,,Co je to poručíku, máte vraha?´´ zeptala se paní Bergmanová a sedla si společně s manželem na židli.
,,Ano máme vraha, ale je to komplikovanější,´´ odpověděl policajt a začal se drbat na čele. ,,Jak komplikovanější?´´ zeptal se pan Bergman a nevěřícně na něj hleděl.
,,Věc se má takhle pane. Na krku Vaší dcery jsme našli stopy po škrcení, to už víte. Odebrali jsme dokonce i otisky prstů z jejího oblečení a porovnali je z lidmi, co máme v databázi jak u nás, tak i v nemocnicích a márnicích.´´
,,A kdo to tedy je? Nenapínejte nás prosím, chceme znát jméno toho hajzla, co nám zabil holčičku,´´zeptal se pan Bergman a začal opět brečet.
,,Jeho jméno je Lukáš Novák. Nejspíše chodil s Vaší dcerou do školy. Co je ale divné, že před rokem spáchal sebevraždu. V den smrti Vaší dcery uplynul přesně rok, co si podřezal žíly. Stalo se to přesně v 15:22,´´ dořekl policajt větu a rodiče nevěřícně kroutily hlavou.