vůbec o ní nejsem přesvědčená, ani trochu... přijde mi šílená...
přidáno 25.11.2007
hodnoceno 4
čteno 1398(15)
posláno 0
Na svoji hruď mojí krví
Hvězdné nebe nade mnou,
ne, dneska nikam neletím.
Stojím svorně na svém hrobě
a pečlivě vrývám nápis do náhrobního kamene.

Lákáš mě
/na bonbony/
já radši jahodové,
víš?

Kopí se krutě vrylo do mých zad,
slzivá bolest,
z hluboké rány vytéká horká krev,
nejde zastavit.

Svádíš mě,
nemůžu se sklonit,
nevzdáváš se,
tiskneš mě ke zdi.

Vlastní pýcha mi zalepila ústa,
vzdorují,
nevzdáváš se,
oddávají se Ti.

Moje nahé tělo,
nepřekvapuje Tě,
chráníš mě
před krkavci.

Ta rána,
ne, nechci záplatu,
slíbej krev
a vysyp to místo solí.

Teď by měla přiletět holubice,
maluješ ji
na svoji hruď
mojí krví.
přidáno 30.01.2023 - 19:14
Chápu báseň, cítím i tu bolest. Je zvláštní :)
přidáno 27.11.2007 - 17:05
bolavá...fůůůů:)
přidáno 25.11.2007 - 11:26
přesvědčená o ní také nejsem... ale líbí se mi... ;)
přidáno 25.11.2007 - 10:53
ou...Kláro. Ta me bolí...moc me bolí...
Pasaz s bonbonama je roztomila...:)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Na svoji hruď mojí krví : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Dívka v síťovaných punčocháčích
Předchozí dílo autora : Dědečku,

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming