Tajemný cizinec

Byl jednou jeden dřevorubec, který měl malou dceru. Každý den chodil do lesa kácet dříví a potom ho společně prodávali na trhu. Jednoho dne došel dřevorubec na palouček, kde uviděl sedět na pařezu malého chlapce, který byl velmi smutný. Dřevorubec se ho zeptal, copak se mu stalo. Chlapec, jmenoval se Daniel, mu řekl, že ho tu nechali rodiče, protože jsou velmi chudí a nemohou se o něho starat. A tak si vzal dřevorubec Daniela k sobě. Vyrůstal spolu s Ivetkou, dřevorubec je učil řemeslu a léta pomalu plynula, až nakonec Daniel s Ivetkou mohli pracovat sami. Dřevorubec to uvítal, protože už byl starý a unavený.
Jednou Ivetka potkala na trhu tajemného cizince. Okouzlil ji svýma nádhernýma očima. Druhý den se na trh těšila a doufala, že ho uvidí znovu. Jenže se tak nestalo. Neviděla ho ani následující dny. Když už skoro přestávala doufat, že se s ním ještě někdy setká, objevil se znovu. Tentokrát však nezůstalo jen u pohledů. Cizinec ji pozval na večeři do svého sídla a ona pozvání samozřejmě přijala. Byla nadšená. Tajemný cizinec si získal její náklonnost. V následujících dnech jen zářila štěstím, což samozřejmě neušlo Danielovi. A ačkoliv by měl být rád, že je Ivetka šťastná, ve skutečnosti se trápil, protože ji měl rád.
Avšak její štěstí nemělo dlouhého trvání. Tajemný cizinec opět zmizel a Ivetka se kvůli němu opět trápila. Daniela mrzelo, že se tak trápí kvůli někomu, kdo ji bez jediného slova opustil, ale nevěděl, jak ji rozveselit. Nakonec se rozhodl, že jí řekne o svých citech. To ovšem byla chyba, protože Ivetka se mu vysmála a řekla mu, že její srdce patří tajemnému cizinci.
Daniela to ranilo, a proto se rozhodl odejít do světa. Putoval a putoval, poznával různá města, různé kraje a různé lidi, ale na Ivetku přesto nedokázal zapomenout. Nakonec se vrátil domů. Jejich chaloupka však byla opuštěná. Dozvěděl se, že dřevorubec zemřel. Bylo mu to líto. Na Ivetku se raději neptal.
Opět začal kácet dřevo a prodávat ho na trhu. Při tom také opravoval chaloupku. Jednoho dne se na trhu setkal s Ivetkou. Ale jen se pozdravili a každý šel svou cestou. Danielovi to však nedalo, a tak se vypravil do sídla tajemného cizince, jestli tam s ním Ivetka žije. Našel tam jen Ivetku s malou holčičkou. Vrátil se domů, aniž by s ní mluvil. Zjevně s oním cizincem měla dítě. Měl by na ni zapomenout, jenže to se mu nedařilo. Pořád se kvůli ní trápil, takže se tam vypravil znovu. Tentokrát spolu mluvili a on se dozvěděl, že tajemný cizinec byl zabit v boji. Nabídl proto Ivetce, že by mohli i s dceruškou bydlet zase s ním, že ji má pořád rád. Ona si vzala nějaký čas na rozmyšlenou.
Uplynulo několik dnů a on nedoufal, že by se k němu mohla přistěhovat. Jaké bylo jeho překvapení, když se najednou objevila i s dceruškou přede dveřmi. Byl neskutečně šťastný a ona také. A tak žili spolu v chaloupce u lesa šťastně až do smrti.