strach, kterej nedokážu potlačit. jsem layla a možná jsem sehnala člověka na saxofon. možná jsem ale sehnala jen další iluzi štěstí
přidáno 06.09.2009
hodnoceno 4
čteno 1358(15)
posláno 0
přetahuju minulost do přítomnosti
a vím, že je to špatně
jinak to ale neumim
mám strach se
od toho odpojit
nechat to jít
být zase na začátku

věřim ve včerejšky
v ty, které si už nepamatuju
které jsme zapomněli oba
které zapomněly na nás

v tichym bytě řvu do slepý zdi
že miluju a nechci
že chci tvojí lásku
že se chci sdílet

a zeď dělá jakoby na ničem z toho
vůbec nezáleželo
jakoby se uvnitř, v ní
dělo něco mnohem důležitějšího
něco co dokáže změnit svět
když to nedokáží lidé

ale spíš si jenom hraje na tu nad věcí
na tu důležitou
nedotknutelnou a nezranitelnou
jednu výhodu to má
: nikdy jí nikdo neublížil
díky tomuhle jejímu postoji

má respekt

nevzdávám to
jenom rezignuju


už se nesnažim rozumnět všemu
v mý hlavě
ale v mym srdci
mám jasno

hledám domov
ve tvý dlani
přidáno 08.09.2009 - 09:48
hleda domov ve tvy dlani..a slepa zed..pekny casti..
přidáno 06.09.2009 - 18:30
ou, hledam domov ve tvy dlani.
uz jsem vsecko rekla, vid? miluju te.*
přidáno 06.09.2009 - 16:43
Taky věřim ve včerejšky, i když už je zpátky nevezmu. Drž se. Je to síla.
přidáno 06.09.2009 - 16:40
nechces odejit, aby to vsechno nebylo k nicemu, jeslti to dobre chapu...
a znam to... nikdy sem definitivne neodesla, i kdyz rikam, ze jo.. a du dal...aale porad to mam v hlave...tu starou bolest...nenecham to bejt...bejt zas "na zacatku"..ne

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
laciná layla : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : don´t let me go
Předchozí dílo autora : půlnoční jim

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :
Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming