Lempl

Ležím v posteli a čekám. Prý to dneska bude jiné. Nepřijde mi to tak. Jeho „vzrušující“ prsty na mém těle mi přijdou stejně nudné, jako vždy. Heká jako prase před porážkou a myslí si, že je to sexy. Není. Povzdechnu si. Jeho ruce pevně obejmou mé boky a on konečně ukončí svou snahu a úžasnou předehru. Konečně. Myslela jsem, že nudou pojdu. Chvilku šteluje své přirození, než se mu povede do mne proniknout. Znuděně civím na strop. Co jiného mám dělat. Potřeboval by vymalovat. A koupit nový lustr. Ale to bude drahé. A já si vůbec nejsem jistá, kolik teď mám na účtu. Musela jsem zaplatit elektřinu a vodu... Něco říkal. Aha, tak ne, jen vzrušeně sténal. Odfrknu si. Překvapeně se na mně zahledí. Nasadím výraz nespoutané vášně. Obejmu ho rukama kolem krku a zahledím se na svou dlaň.
„Ach..“ začnu procítěně číst a muž v mém náručí se tetelí blahem, jak je to ale úžasný milenec. V duchu ho proklínám až do dvacátého kolene jeho rodiny včetně domácích mazlíčků. Jen ať už to mám, sakra, za sebou. Je to děsná otrava. Ani nevím, proč s ním dneska zase spím. Asi ze zvyku. Přijde mi, že už je kolem moc dlouho ticho. Ani nezapnul hudbu, idiot.
„Ech..“ vzdychnu si a obtočím nohy kolem jeho boků. Monotónně se pohybuje. A já opět necítím vůbec nic. Pro změnu. V duchu počítám do dvaceti.
„Ach..“ zopakuji, tentokrát bez přehnaných emocí. Ještě by si mohl myslet, že se mi to líbí. A třeba to chtít ještě dneska zopakovat. To. Jsem pokrytec. Nenávidím, když říká:
„Skočíme dneska na to?“ To. Asi bych už spíš snesla:
„Dneska tě vošukám..“ To. Sex je sex a to je zájmeno středního rodu, copak ho to nikdo nenaučil? Proč nikdy neříká sexu sex, ale nazývá ho zájmenem to, když, ještě ke všemu, sex je ten?
„Přidej..“ slyším sebe samu říkat. No, jestli tohle mělo být sexuálně na výši, tak si rovnou mohl pořídit nafukovací pannu. Ale ta se nehýbe. A je drahá. Já mu podržím zadarmo. Mám sto chutí si za tyhle myšlenky naplácat. Na co to, sakra, myslím. Na blbosti. Voskovou depilací nohou a menstruaci dvakrát měsíčně na něj za tu jeho zpropadenou výdrž. Konečně, zbrocený potem po námaze, dosáhne vrcholu. Zhroutí se na mne a skoro mne zadusí. Nemám nejmenší chuť na něj sahat.
„Nejsem já úžasnej milenec?“ zeptá se samolibě, pohled jeho očí je ale bojácný. Nemůžu mu říct pravdu.
„Jasně..“ vydoluji ze sebe spolu s nepovedeným úsměvem číslo dvě. Ještě, že už ho nikdy neuvidím. Doufám, že ho už neuvidím. Proboha, ať už ho nevidím. Zvedá se a sundává si ochranu. Radši stočím pohled stranou, jsou věci, kterých bych chtěla být ušetřená. Abych neměla noční můry. Slyším šustění oblečení.
„Pa zlato, zavolám...“
„Hmmm..“ odtuším tiše. Dostanu pusu na tvář. Odejde z pokoje. Ještě chvilku se čvachtá na chodbě a pak konečně klapnou dveře. Je pryč. Zavolat může, ale já ten telefon určitě nezvednu. Radši si ukousnu ruku u ramene. Namáhavě se zvednu a dopajdám do koupelny. Oba boky bych si mohla nechat z fleku vyměnit. Napustím plnou vanu vody a uvelebím se do ní. Chci všechno ze sebe smýt. Úplně všechno. Podívám se na nápis na své ruce. Větu: „Přitlač.“ jsem z pochopitelných důvodů nepoužila. Nejsem sebevrah. Ještě chvilku se louhují a potom vstanu. Bolí mne celé tělo. Obleču se do županu a přejdu na balkon, abych si zapálila. Nekouřím už dlouho, ale některé otřesy zažene jen smrtelná dávka jedu, spousta alkoholu, nebo nikotin. Otrávit se nechci, zpít do němoty taky ne, tak cigareta. Opřu se lokty o zábradlí a hledím do jarního slunce. Venku už začíná být hezky.
„Hele, koukni...“ zaslechnu a otočím se po hlase. Na vedlejším balkoně kouří dvojice více než zajímavých kluků. Oba mají pusu od ucha k uchu v úsměvu a příjemně hezké tváře.
„Ahoj sličná sousedko...“ pozdraví jeden, zatím co druhý mi hodí zapalovač, jelikož ten můj stagnuje činnost. Usměji se. Oba by stáli za hřích. A jestli oba budou lemplové, tak si pořídím slečnu, pomyslím si a plná příslibů možná příjemné budoucnosti se s nimi dám do řeči. Jeden nikdy neví...