Černá růže

Vkrádám se potichu,
za branku sousední zahrady,
strnu v němém výkřiku,
když slyším kroky za zády.

Jen hlavu otočit,
o píď se uhnout,
strnule kousek uskočit,
jak teď se mi chce zdrhnout.

Branka se otevře,
zlověstně ji slyším vrznout,
zastaví se o keře,
něco mě nutí k zemi se vrhnout,

v pomalém letu k zemi,
chytám se toho keře,
svět najednou je němý,
v zátylku cítím dech zvěře.

Ruku plnou trní,
v ústech pach hlíny,
nade mnou kdosi vrní,
z úst kapou mu sliny.

"Co pak tu děláš maličká?"
Přerývavý hlas plný vzrušení řekl,
ve mě je malá dušička,
a on? teď vedle mně si klekl.

Pohlédnu mu kradmo do očí,
on v dlani něco svírá,
najednou vstane, prudce se otočí,
ta věc co držel tu po něm zbyla.

Pomalu vezmu ji do svých rukou,
ostrá bolest projede mi dlaní,
konečně vidím tu krásnu krutou,
černá růže a má krev na ní.