|
Dnes, teď a tady. Přitom tak dlouho, pláču /?/.
 15.06.2009 0 1556(9) 0 |
Za sto tisíc roků
uděláme jen pár kroků
já tak tři, řekl bych
a z toho jeden zpátky
Za sto tisíc roků
už tu nebudem
ani vzpomínky na nás
a to mě občas nemrzí
Tak sto tisíc roků
se mi to zdá dlouho
že se snažím vykročit
dál, zatím se jen válím
Za těch sto tisíc roků
co nesedím po tvým boku
sem už silně zlenivěl
snad se jednou pohnu
A mezitím - Atrofie
uděláme jen pár kroků
já tak tři, řekl bych
a z toho jeden zpátky
Za sto tisíc roků
už tu nebudem
ani vzpomínky na nás
a to mě občas nemrzí
Tak sto tisíc roků
se mi to zdá dlouho
že se snažím vykročit
dál, zatím se jen válím
Za těch sto tisíc roků
co nesedím po tvým boku
sem už silně zlenivěl
snad se jednou pohnu
A mezitím - Atrofie
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Atrofie : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : афтоеротика два тысяча
Předchozí dílo autora : Nejšťastnější člověk na planetě
