Prameny řeky života ...

.

.

Žár tužeb nesplněných
život z tebe saje,
V polštářích sněhových
vědomí s myšlenkou si hraje

Přeložit ruce vedví
a prorazit ten led,
se malým jako úkol jeví
.. zdálky, a napohled

Nikdo to ale neví,
a trpký med
ten tělu neuleví,
když už je svázal
chladný led

Bez lásky otrávený zob a lepidlo
a dobré bydlo z ráje
to ptáka v ledu drží za křídlo
když propás‘ odlet v teplé kraje

Nemůžeš soudit nerozumně
toho kdo touze uvěřil,

Kdo sám sobě ptačí křídlo utne
s důvěrou ....
že ještě jednou na pár chvil,
uvidí prameny téhle řeky smutné


*