Symfonie ve dvou

Viola…
stará.
krásná,
rozladěná,
mlčenlivá.

Naladila jsem ji,
zahrály jsme spolu ty nejroztouženější symfonie.

Obě jsme plakaly,
obě jsme zpívaly.

Možná jsi na mě čekala,
možná jsi chtěla mít svůj klid,
jako starý talentovaný básník,
zasloužila by sis ho.

Svedla jsi mě,
svou vůní,
hudbou,
tělem.

Teď stojím proti Tobě,
přišla jsem ponížená,
odcházim jako umělec.

Díky Tobě…
Tiše,
skromně,
beze slov.
Zahraj! [mi]

Ta symfonie nikdy neskončí,
protože v ni věřim.

Vím, že nejsem jediný člověk,
který Tě rozezní.

Vím, že jsi jediná viola,
s kterou jsem dokázala hrát symfonii,
bez not! [ve dvou]