Tichej potlesk

Uprostřed čtyřproudý dálnice slov,
tančím v plášti z otázek,
a tvůj hlas z prázdnýho hlediště,
se snaží decentně připomenout,
že jsem jenom dramatická vzpomínka,
na komediální divadelní představení
včerejší noci.

Díváš se,
jak se ztěžka držím na nohou,
a chtěl bys mě vyzvat na valčík,
/kdyby to bylo tango, rozkoušu ti rty/.

Do téhle divné alegorie,
zvolna začínají padat slaný kapky.

Na mokrým parketu,
se mi na kůži rozpíjí indigo z tvýho mlčení,
algoritmy svědomí ti nedovolí,
svléknout mě z promočených šatů,
a myšlenky nám obarvit na růžovo.

Opravdu bys po mě chtěl striptýz ?