Někdy mám i smutné chvilky:-(
přidáno 20.05.2009
hodnoceno 3
čteno 1689(18)
posláno 0

Tak někdy přijdou chvíle,
a člověk je tu sám,
jak na moři rozbouřeném,
se kymácí jak prám.

A nikde není ostrov,
kde zakotvit by mohl,
jen moře samoty a stesku,
není kdo by pomohl.

A mraky černé nad hlavou,
a vítr prámem kymácí,
dál pluje jen dálavou
a minulost se navrací.

Vzpomínky jen volně plují,
kde stala se chyba,
kde byl ten zlom?
Že láska lásku opustila,
Že by uhodil snad hrom?

A z hromu oheň vzplanul
a sežehl co bylo,
a každý šel si po svém,
už není co by zbylo.

Tak jeden je možná šťastný
a druhý zůstal sám
a kymácí se v samotě
jak opuštěný prám.

----------------------------------------------------------------
----------------
přidáno 21.05.2009 - 23:39
Tak ta báseň lehce plyne,že mi ten rozchod nepřijde ani tak dramatický.Vždy je to konec starého a začátek nového.Jakého,to je na každém.
přidáno 20.05.2009 - 14:32
tvé komentáře jsou milé, díky a jsi opravdu poeta:-)
přidáno 20.05.2009 - 14:25
Proč cesty osudu kam vedou,
to my lidé nevíme,
ač kroky se někdy nepovedou,
dál o další se snažíme...

Nevadí, že připlul mrak,
až odpluje, budeš silnější,
málo platné, je to tak!:
Pravé lásce poletíš vstříc volnější...
///P.S. Promiň, nějak jsem to s tím odesíláním komentáře popletla:-))))

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Samota : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Léto
Předchozí dílo autora : Ráno

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming