prasák

Seděl v křesle, listoval si časopisem pro ženy a čelo se mu rosilo potem. Teploměr na stěně ukazoval rudým prstem na čárku s 30°C. Květiny v květináči unaveně olizovali telenými listy zaprášený parapet. Okna byli zavřená a klimatizace jela na plno.
Tlustá zástupkyně ředitele podniku, ing. Baštová, si ho měřila ostrým pohledem přes silné brýle.
„Víte proč jste tady pane Millere, že?
Její dech nesl stopy česnekové pomazánky a v koutku úst se jí objevovali maličké bublinky slin, které záhy praskli.

Pan Miller, statný třicátník, se přemohl k úsměvu a ponoří se do malých, dominantních očí:

„Netuším o čem mluvíte, paní inženýrko.“

Paní Baštová vcucla zpátky do úst bublinky a spustila:

„Pane Millere, pracujete u nás déle jak dva roky, za tu dobu jsme si zvykly na vaše, ehm, drobné alkoholové excesy, ale by jsme vám ochotni leccos díky výkonům které podáváte, odpustit, včera jste to však přehnal. Vzpomínáte si snad na včerejšek, nedělejte že ne, choval jste se hrozně.“ Z očí jí šlehaly plameny, přesto však z ní sálalo jakási přitažlivá energie.

Pan Miller se ušklíbl: „Chci, abys mi ho vykouřila!“

„Pro…Prosím?!“ Kamenná tvář zástupkyně ředitele se změnila v nechápavou grimasu.

„Zašumáme si pani inženýrko,“ usmál se: „vsadím se, že jste ho tam už nějaký pátek neměla.“ Naklonil se k ní přes desku stolu, téměř se dotýkali špičkami nosů: „Chci ti ho tam narvat až po koule.“

Pani ing. Baštová dál nevěřícně zírala do jeho očí. Ponořil dlaň do jejich vlasů a přitiskl se na její rty, jazykem jí vjel do úst kde pocítil česnekové aroma, okamžitě se však usadil zpět do křesla: „Tak co paní Baštová, vlítneme na to?“

„Odejděte, hned!“ zakřičela inženýrka Baštová levicí mířící na dveře.

„Myslel jsem si to,“ vstal Miller a vysmekl zástupkyni ředitele norickou úklonu. „Auf Wiedersehen, Frau Frigid!“
Vycouval z kanceláře a aniž by se převlékl z pracovního šel směrem k parku kde si hráli děti v malém lesíku, svítilo slunce a vlál vánek vonící létem.
Mezi stromy pobíhali tři malé děti. Nejstarší dívka držela v ruce větev a honila menší hochy před sebou. Vždy, když doběhla jednoho z nich, udeřila ho vší silou přes záda a vítězoslavně zavýskla: „A mám tě ty hajzle!“

Pan Miller neměl rád děti, přesto se však rozeběhl mezi stromy, čapl onu dívku za ruku a zkroutil jí ji za zády: „ Co si myslíš, že děláš holčičko?!“
V dětských očích se objevily slzy – z hrdiny se stal kňučící pes.
„Ptal jsem se tě, co ti sakra udělali?!“
Dívka se třásla strachy, neschopna mluvit. Ucítila bolest, na tvář jí dopadla facka.
„Já ti dám ty mrcho!“ rozepnul si zip u kalhot, vyndal napolo ztvrdlý penis a snažil se ho násilím strčit dívce do pusy, ta se pokoušela vzpírat, ale neměla žádnou šanci proti jeho síle.
***
Pan Miller si ho naposledy nahonil, popadl dítě za vlasy a nacpal jí ho až do krku přičemž se zároveň udělal.
***

Pan Miller upil vodky přímo z lahve. Ze stěny se odlupovali staré, vybledlé tapety a za zdmi si myši hráli na schovávanou. Zčistajasna mu přišlo vše vtipné, rozesmál se jako šílenec, od smíchu ho bolelo břicho, smál se však dál. Upadl na podlahu, smích mu téměř trhal bránici, snažil se přestat, nešlo to.

***

Byla už noc, za oknem vřískaly sirény. Pan Miller stále ležel na zemi. Stočený do klubíčka se držel za kolena a plakal. Cítil lítost na onou dívkou, kterou odpoledne potrestal, cítil lítost nad svou dcerou, kterou opustil bez omluvy, rád by jí dnes viděl, bylo však pozdě, vše zmizelo; přátele nikdy neměl, ženy ho ignorovali a ke všemu byl dnes propuštěn z práce.
Přešel k oknu. Po nebi se procházeli černé mraky (po schodech znějí hlasy a dupot mnoha nohou), otevřel dokořán okenice a nasál letní večer (bušení na dveře. Nevnímá…).
Bydlel v osmém patře. Vyhoupl se na parapet. U chodníku byli zaparkované tři policejní auta(dveře se rozrazí).
Neměl strach, bál se každodenního života, ale ne smrti, ta ho lákala od puberty(uniformovaní muži vejdou do pokoje). Skočil po hlavě dolu, jakási ženská zaječela a to byl poslední zvuk, který slyšel. Zemřel s hlavou roztříštěnou o zem.