Smrt z hrosti

Klidně za stolem sedí
a ten pohled zpod brýlí
na mě opovržlivě vrhající
má mě připravit na hranici.

Slyším jen buch, buch
pak srdce lehce doznívá,
každým krokem blíž a blíž
a já nemůžu již klesnout níž.

Ten pohled co mě odsoudil,
co jen vraždí a nelituje,
ten co jsem tak nenáviděl,
který do smrti pamatujíc.

Pak už jen šleh,
další rána bičem dopadla
a má zkroušená záda bolavá,
třesouc se na pomstu připravena.

Srdce chce bodat a k uřícení,
chce ty oči zprovodit,
jen poslední pohled upřený
a kudlu do zad vrazit.

Využít tu vzácnou chvíli,
rozplést pouta rezavá.
Přeběhnout tu zrádnou míli,
blýskne dýka v ruce držena.

Do srdce zaryla ostří své,
tyran a diktátor mrtev je.
V blátě čvachtne jen odporně,
tam teď jeho tělo hnije.

Slyším palbu zbraní,
to se poskokové jeho věrní
vrhli na mě s temnotou.
Úsměv hodím, já být tou holotou.

A mé tělo krví zbrocené,
kulkami z nenávisti prolezlé,
zemi sebou naposledy prolíná
a s dobrým pocitem umírá.