Titán

Sedím a pozoruji strom letitý, jenž postává u cesty jako vysloužilý bojovník. Majestátně tyčící se rozlehlá koruna jen potvrzuje mínění o stáří stromu. Léta strávená na hranici pole a lesa zanechala na něm památky jako na po dlouhou dobu používaném noži. Zub času odvedl již svou práci. Nahlodán tu přežívá generace lidí bídně tíhnoucích za trpkým bohatstvím, jenž se svého vytouženého cíle nebyli schopni domoci, neboť skonali cizím přičiněním či je zahubila vlastní lakota. Sám velikán prožil tisícero bitev. Jeho šrámy vypovědí mnoho. Avšak kdyby mohl mluvit, jistě bychom se dozvěděli o mnoho více, než od našich nejlepších kronikářů. Slýchával jsem spoustu řečí a pověstí o tomto stromu. Však jedna utkvěla mi v paměti ponejvíce: Večery dlouhé měly žezlo vlády v svých rukách, tma se brzy snášela v tyto kraje. Lidé, bojíce se vycházet ze svých příbytků, ani nedutali. Ponocný pravidelně hlásíval hodiny noční. Jen jedna žena nemohla jinak, než se večer vydati ven z chalupy. Slyšela zvěsti o tom, že na mezi v polích strom roste a pod ním se zázračná schrána nachází. Obsah prý je nad zlato cennější. Kdo by ho chtěl získat, musí se vydati k místu v době úplňku. Nesmí se však cestou ohlížeti na nic, i kdyby ho podivné hlasy vábily. Jinak skoná příšernou smrtí. Žena, nedbaje pověr o nočních bytostech, vydala se ven k stromu starému. Večerní ruch hospodský doprovázel ji až v kraj vesnice. Slyšíce ponocného, kterak hlásá devátou hodinu večerní, opustila vesnici a ubírala se k stromu. Mysl se jí zatemnila. Hlavu trýznila utkvělá představa pokladu velikého. Bezmyšlenkovitě razí si cestu trnitou zkratkou. Najednou uslyší odněkud příjemný hlas. Mluví na ni. Žena se však neotáčí, nýbrž pokračuje. Stanula před stromem. Uchopila lopatu a jala se odhazovat hlínu. Při prvním dopadu uslyšela sten. Myslejíce si, že se jí to jen zdálo, pokračovala. S dalším úderem lopaty o půdu ovšem žalostné sténání pokračovalo. Zalekla se a otočila. Pohled ženy utkvěl na něčem nejasně viditelném. Však oči jeho velmi dobře viděti byly. Než se žena nadála, proměnila se v břízu. Dodnes tu stojí kousek od stromu starého a poukazuje na lidskou chamtivost a nenasytnost po bohatství.