Život lásky

Nálady a změny nálad… zamračeně se zahledím z okna a soustředěně pozoruji padající vodu z nebe. Aniž bych věděla proč, po tváři steče slza. Ještě před chvílí jsem se smála. Život a dny jsou hráči pokeru, kteří nehrají fér. Hlavou mi míří miliony myšlenek týkající se života a života lásky.
Jaký život vlastně láska má? Zrodí se v oku a pak pokračuje do srdce? Nebo se nejdřív zrodí v našem vědomí a pak putuje do srdce? Nesmyslné otázky, vím. A přesto…
Někdy se možná stane, že ho/ji uvidíte a řeknete si – to je on/ona – to bude ta moje pravá láska, na kterou tak dlouho čekám. Hned víte, že nikoho jiného nechcete, že právě tohle je ta osůbka, která má klíč od vašeho srdce. A to díky prvním pár pohledům. Je to láska rodící se v oku? Instinkt? Co to zavinilo? Krása a na míle daleko vyzařující kouzlo osobnosti?
Pak se poznáte blíž. Stále nechápete, jak jste věděli, že je to přesně on/ona, ale milujete ho/ji… alespoň prozatím. Co bude ale dál? Dny plné štěstí, poznávání a láskyplné euforie vám nasadí růžové brýle. Hned je všechno hezčí, hned má vše lepší barvu. Proč se trápit? Drobné prohřešky své drahé polovičky přecházíte s úsměvem, malé chyby necháte být s mrknutím oka a chvilkové rozmary vám připadají roztomilé. Ano, nemilujete dokonalou osobu. Ale možná právě tohle všechno z ní tu dokonalou dělají. Malé či velké hádky, ať už chtěné nebo ne. Můžete bez toho být? Někdy vás možná napadne, že ani v těch nejhorších chvílích nikoho jiného nechcete. Možná tu osůbku milujete právě pro ty chybičky.
Co když ale od ní jednou přijde nečekaný podraz, který vás bodne do srdce jako jedovatý šíp? Nevěra, pochybnosti nebo až příliš časté a zbytečné hádky? Co pak?
Ach ano, chvíli se to dá vydržet, ale stále? To asi ne, museli byste mít nervy z oceli.
Smutně se zahledím na stékající pramínek vody putující po okně. Od shora dolů, od nejlepšího k nejhoršímu.
Možná si pak uvědomíte, že nejste milováni nebo že vy možná nedáváte tolik lásky, kolik ten druhý potřebuje. Pak vám postupně začne vše vadit. Chyby, které jste dřív milovali, vás dohánějí k šílenství. Něco se děje, něco je špatně a cítíte to oba. Dá se to napravit? Dá se to slepit? Ale co dál?
Buď se vaše láska uzdraví, jako schnoucí květina, kterou zalijete, nebo umře, zahyne a vyji už nikdy nedostanete zpět. To je pak konec.
Dokáže mi ale někdo vysvětlit, co se děje, když milujete, potřebujete mít svou nejdražší osůbku stále blízko sebe, potřebujete se k ní tulit, ujišťovat ji o své lásce a být ujišťován/a, že jste jediná osoba v životě toho druhého, ale přesto jste zlí, protivní a je s vámi k vydržení… a pak vás to mrzí. Co se to děje? Proč jste z toho zmatení?
Jak neubližovat?
Mimoděk si vzpomenu na něžné objetí, polibek na spánek od své lásky a hádku, co se odehrála chvíli po tom. Kdo mi dá odpověď?