přidáno 19.02.2009
hodnoceno 3
čteno 1760(21)
posláno 0
Na zeď nářků
malující, studenou krví,
krajinky z raného mládí,
kreslí sametová dlaň
pohádku o šílenství.

Napnuté tahy štětce,
a rozstřikující se červeň,
čarující horizont
červánkového západu,
tak směle.

Lázeň otroctví a křivdy
nad senilitou mládí,
při opékání brambor,
hlásáme do nebe,
jak jednou změníme svět.

Oceán na plátně,
denním snem bdělým,
výkřikem do prázdna,
já ten svět změním!

(nebo on přizpůsobí můj hlas)
přidáno 20.08.2023 - 23:28
Tohle je docela dobré a vystihuje podstatu básně :
při opékání brambor,
hlásáme do nebe,
jak jednou změníme svět.
přidáno 23.02.2009 - 14:20
Oprava: Svět je nespravedlivý nebo ho nesprávně chápeme... Tvoříme ho sami, svou vlastní krví jako obraz, nebo on stvořil nás, abychom mu byli plátnem?
přidáno 23.02.2009 - 13:46
Svět je nepravedlivý nebo ho nesprávně chápeme... Tvoříme ho samy, svou vlastní krvý jako obraz nebo on stvořil nás, abychom mu byli plátnem?

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zeď nářků : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Kouzlo pátečního večera
Předchozí dílo autora : Jednolůžko

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming