na poslední chvíli 4. díl

Krásná Daniela se probouzí a dostává se z prvotního šoku, kde že to vůbec je. Hned vzpomíná co se děje. Uslyší děsivé zvuky. Kmen stromů je jako veliký repre. Slyší někoho chrápat. Potichu se vysouká z kmene stromu a potichounku se plíží pryč. Ujde sotva deset malých kroků, a šlápne na kus větve. Jelikož je stále bosá tak vykřikne „au.“ To vzbudilo mladíka, a hnedka se rozhlídl kolem sebe. I za strom ho napadlo se podívat. Nikoho nevidí, Daniela si sedla k jinému stromu ať není vidět. Nebyla. S malými slzami v očích sedí s poraněnou nohou od větve. A masíruje si chodidlo, ať opět může chodit. Tomáš opět usíná. Bylo brzo ráno teplý večer, tak spánek byl příjemný. Danielu přestává bolet noha a tak opatrně opouští svůj náhradní ukryt. Ujde pár desítek metrů, a dojde k cestě. Beze strachu, že se poraní, jde pomalu po cestičce. Nic netušícím směrem se vydává do neznáma. Ze školních znalostí poznává směr podle mechu na stromě a tak ví, kudy přibližně jde. Teda ví, jen že jde na sever. Tomáš se probouzí. Znalec místa kde je, mu nedělá problém s orientací a tak běží nejkratší cestou do budovy, kde předtím byl, aby se oblékl. Běží k budově a vůbec neví, že běží stejným směrem, kde šla Daniela. Doběhne do budovy. Rychle si oblékne maskáče a vestu. A vydává se opět prohledávat les. S velkou nedůvěrou, že by dívku našel. Ale náhle někoho v dáli mezi kmeny stromů uvidí pomalu chodit. Vydá se tím směrem. Pomalu, potichu, zlehka. Co kdyby to byla Daniela. Plížením se blíži k oné osobě. Už vidí kdo to je. Jde po cestě kus mohutného svalnatého muže. Jdou dva. Oba opasky, pouta, zbraň, uniformu. Tomáš se lekne, a urychleně se schovává za kmen stromu. Že by je Daniela potkala? Že by mě hledali? Stále stojí schovaný za kmenem a policie postupuje dál.