Na poslední chvíli

Seděla na židli svázaná ocelovým lanem, kde se jí ostny ostnatého drátu zařezávaly do zápěstí, jak sebou škubala. Každým škubnutím se jí smyčka utahovala kolem krku. Lapajíc po dechu otvírá ústa a syká. Oči se podlévají krví. Sedí na židli, která stojí na kostce ledu. Ocelové lano zavěšené kolem jejího krku visí kus nad ní. Led taje a ona upadá do bezvědomí z nedostatku kyslíku. Smířená se smrtí udušením zavírá pomalu oči. A ze zbytku sil jemně a pomalu dýchá. V budově je pár stupňů nad nulou. V koutku hraje tichounce rádio. A ona tam sedí. Nedívá se, poslouchá. Blíží se její konec a ona poslouchá tichounký zvuk rádia. A doufá, že trýznitel ji na poslední chvíli pustí. Oči zavřené. Rty se jemně pohybují.
Dívce padá hlava, lano je napnuté, kostka ledu pomalu roztopená a vtom se otevřou dveře. Vejde mladík a pákovými nůžkami přestřihne drát. Dívka spadne ze židle na zem. Nehybně leží. Čas jí běží. Každá sekunda dobrá. Mladík jí osvobodí od lana a sevření, ve kterém je. A začne oživovat. Po hodině usilovného oživování se mu to nakonec povede. A sám padá únavou na zem.