 01.02.2009 8 1409(15) 0 |
Jak sešlý stařec šeptající Ave,
při cestě spadlý závějový kůl,
sotva již vrátí hejno stěhovavé.
O chatrnou z ledu opřen hůl
z lesů když Jara vyhání jej dech,
tápající pod hvězdnými světly
plášť z jíní shodil na zelenavý břeh
kde sněženky dosud nevykvetly
Za farou s povzdechem závistivce
do tváří štípnul milenecké stíny.
Krok veterána na poslední hlídce
opouští zamrzlé kalužiny
při cestě spadlý závějový kůl,
sotva již vrátí hejno stěhovavé.
O chatrnou z ledu opřen hůl
z lesů když Jara vyhání jej dech,
tápající pod hvězdnými světly
plášť z jíní shodil na zelenavý břeh
kde sněženky dosud nevykvetly
Za farou s povzdechem závistivce
do tváří štípnul milenecké stíny.
Krok veterána na poslední hlídce
opouští zamrzlé kalužiny
19.11.2014 - 18:25Zamila
Pěkná s krásným jazykem ... :-)
02.02.2009 - 08:38Děkuji básnířkám, které se inspirovaly moji myšlenkou a krásně ji doplnily. Mám vás rád...
01.02.2009 - 21:18tvé verše tak snadno plynou
jak zurčení vody v potoce
co mi to jenom připomenou
a koho - třeba po roce?
:-)))
jak zurčení vody v potoce
co mi to jenom připomenou
a koho - třeba po roce?
:-)))
01.02.2009 - 17:11Však přeci dobře vykonal svou práci,
ač vetchý je, ač v ruce z ledu hůl,
ač zády se točí k němu stěhovaví ptáci,
však nikdy nenechává nikde práce půl!
Vše shalil stříbrem jinovatky
a přeci v krbech oheň rozdmýchal.
Šel daleko- ve všední dny i svátky,
na okna perem květy maloval...
ač vetchý je, ač v ruce z ledu hůl,
ač zády se točí k němu stěhovaví ptáci,
však nikdy nenechává nikde práce půl!
Vše shalil stříbrem jinovatky
a přeci v krbech oheň rozdmýchal.
Šel daleko- ve všední dny i svátky,
na okna perem květy maloval...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pozdní mráz : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Předjarní
Předchozí dílo autora : Nad obrázkem
