masque

chtela sem nakreslit avena, ale vysel z toho barevnej flek jak od nadsence z aqualandu. mela bych se nad sebou zamyslet, olejovy barvy proste nejsou pro me. a pritom by me to tak bavilo. ze by to nekdy nestacilo?

"avene, prece zivot nemuze bejt jenom tohle?"
"jak jenom tohle?"
"prace, cekani na neco, zadnej cas na lasku.."
"musis delat neco, co te bavi."
"bavi me bejt s tebou."
"ale to nejde, sven, to neni realny, nemuzem bejt porad jenom spolu. mam povinnosti."
"ja vim, ale prala bych si to."
"to ja taky."
"tak pod neco udelat, neco zazit. pod ven, napijem se, udelame neco, co nikdy jindy."
"mne se ted nechce, mel bych se ucit."
"jo.."

sem zklamana. chtela bych neco jinyho, mam pocit, ze porad chci jenom neco, co nemam a to neni dobry. asi sem rozmazlena holka. nedospela sven. preju si bejt jako herecka v tom nejjemnejsim pradle. to je vono. porad si neco preju.

zvednu se a pudu ven, protoze venku pokazdy neco vidim. jezdim z konecny na konecnou, vzdycky sem to mela tak strasne rada. driv, kdyz sem jeste byla ta sven. s manim.

mani byl muj cernej kluk z gymplu. travili sme spolu cas. patril k nam jeste piko. chodili sme spolu na koncerty, do hospody, do kina. v lete sme si lehali ve tri rano na silnici a smali se, ze ty svetla prece uvidime. pak me nosil mani na zadech a ztratil mi boty. byla s nima sranda. i se mnou byla sranda. uz se mi asi krati dech.

kdyz prijdu domu, sedi aven u pocitace a hraje gamy. sem z toho otravena, a tak si jen napustim vanu a snim v ni jednu cokoladu. pak se osusim a du spat. aven si prinese komp do postele a da mi pusu. chci rychle usnout. dneska nechci rvat.