Probuď se!

Člověče vrať se zpátky!
A jestli je na to tvůj rozum krátký,
Tak se rozhlédni,
A hanbou zbledni,
Pak posuď, co vidíš?
Betonový bludiště!
Sídliště
Šedivejch domů.
Kyselý pláně mrtvejch stromů.

Probuď se! až lesy umřou,
Neutečeš domů!
Probuď se! až řeky vyschnou,
Neutečeš domů!

Těžko budeš dětem vysvětlovat, co jsou řeky, lesy a sluncem zalitá krajina.
Možná se ti to špatně vnímá,
Ale těžko budeš dětem ukazovat lesy, řeky, losy, lososy a pstruhy.
Říkáš si, příroda má kořen tuhý,
Ale chtělo by to trochu vzpruhy.
Těžko budeš dětem popisovat barvy duhy.

Zabíjíš lány zelených stromů, aby mohlo vyrůst sídliště šedivejch domů,
Ale probuď se! až ptáci ztichnou,
Neutečeš domů!
Probuď se! Až nebudeš mít co dýchat,
Neutečeš domů!

Říkáš, že nechceš zamořit,
Ale proč nechceš pochopit, že je třeba zbraně složit?
Možná nechceš škodit,
Ale proč se necháváš dál za nos vodit?
Necháváš svou rasu do propasti shodit.
Nestačí o tom jen hovořit,
Musíš tvořit a ne bořit!

Dnes řveš do mrtvejch lesů, že člověk je víc,
Bravo, pokračuj a smrt po nás zůstane, víc nic.