Všechno si moc dobře rozhodněte, co se týče lásky. Nerozcházejte se, pokud ho jen trochu milujete, pak to děsně bolí, když už vás nechce zpět
31.12.2008 1 1774(10) 0 |
Ten pocit, když přijdeš o něco, co miluješ. To, kdy ti to dojde. Znáš ho?
Já to poznala dneska. Stála jsem naproti tobě a nemohla jsem dýchat. Byl jsi tak blízko… A tak daleko. Přejížděla jsem ti prstem po rtech a byl to kouzelný okamžik. Ano, měl přijít polibek. Ale to v tobě, co mě chtělo, udusilo to ledový Já a tys mě odtrhnul a poslal pryč.
Řek jsi, že už mě nechceš, že mě nemiluješ, že … že mi nevěříš, že lžu a že… Tolik to bolelo. Dnes je Silvestr. Ještě před týdnem to vypadalo, že máme aspoň nějakou naději. Pamatuješ? Dovezl jsi mi dárek. Toho medvídka, co denně máčím slzami. Pro tebe.
A dneska to tvoje rozhodnutí. Je definitivní. Vím to. A taky vím, že někde tam hluboko mě miluješ. A někdy to proniká na povrch. Objímal jsi mě a já ti brečela do trička. Objímal jsi mě tak, jako bys mě nechtěl nikdy pustit a pak jsi mě pustil, jako bych pálila.
Tolik bych si přála vrátit čas. Vždyť nám bylo krásně… Tolik jsme toho prožili, proč to nezkusit znovu?
Bitka ve sněhu, tajný polibky, dovolená, objímání, tulení… Proč myslet jen na to hnusný. Taky jsem se naučila ti věřit. Proč to nezkusit naposled?
Stála jsem na zastávce a čekala, že přijdeš. Čekala, že změníš rozhodnutí. A nic. Znáš ten pocit, kdy cítíš jen zimu? Ne z venku. Ale uvnitř. Nemá tě co hřát. Žádnej hezkej pocit. Žádný krásný něco, co dokáže rozehřát i ledovec. Nic. Jen ten led, co studí a tupá bolest a smutek, co rve duši.
Stála tam a mrzla, není nikdo, kdo by mě zahřál. Teď jsem v teple a stejně mrznu. Je mi strašná zima a vím, že zahřát mě dokážeš jen ty.
Myslím, že umrznu. Ty tu pro mě nejsi. Nejsi tu, jak jsi tvrdil.
Je Silvestr a já budu sama. Budu vzpomínat na ty krásný tři roky a slzet. Vím, že je to špatně. Ale už nemůžu. Tak třeba se potkáme i po Novým roce, jestli neumře nebo neumrznu.
Tolik to bolí, najednou jsi tak strašně krutej, tolik mi ubližuješ.
Je to odveta?
Vím ale, že tě navěky budu milovat, že u mě máš svoje místečko. Vím, že na tebe budu navěky vzpomínat a stále po tobě budu smutnit. Vím, tohle je konec.
Tohle je pro tebe.. Prohrála jsem. Chci umřít. Chci obejmout. Ale chci, abys byl šťastnej. A to se mnou, podle tebe, nebudeš.
Lásko, udělala bych tě šťastným, všechno by bylo jinak, ale nevím, jak tě mám přesvědčit. Nevěříš mi a věřit nebudeš.
Prohrála jsem u tebe bitvu o tebe. Cítím, že mi chybí půlka mýho Já a celý srdce, tak mi ho vrať, prosím. Miluju Tě, Navěky! Pamatuj si to, prosím!
Já to poznala dneska. Stála jsem naproti tobě a nemohla jsem dýchat. Byl jsi tak blízko… A tak daleko. Přejížděla jsem ti prstem po rtech a byl to kouzelný okamžik. Ano, měl přijít polibek. Ale to v tobě, co mě chtělo, udusilo to ledový Já a tys mě odtrhnul a poslal pryč.
Řek jsi, že už mě nechceš, že mě nemiluješ, že … že mi nevěříš, že lžu a že… Tolik to bolelo. Dnes je Silvestr. Ještě před týdnem to vypadalo, že máme aspoň nějakou naději. Pamatuješ? Dovezl jsi mi dárek. Toho medvídka, co denně máčím slzami. Pro tebe.
A dneska to tvoje rozhodnutí. Je definitivní. Vím to. A taky vím, že někde tam hluboko mě miluješ. A někdy to proniká na povrch. Objímal jsi mě a já ti brečela do trička. Objímal jsi mě tak, jako bys mě nechtěl nikdy pustit a pak jsi mě pustil, jako bych pálila.
Tolik bych si přála vrátit čas. Vždyť nám bylo krásně… Tolik jsme toho prožili, proč to nezkusit znovu?
Bitka ve sněhu, tajný polibky, dovolená, objímání, tulení… Proč myslet jen na to hnusný. Taky jsem se naučila ti věřit. Proč to nezkusit naposled?
Stála jsem na zastávce a čekala, že přijdeš. Čekala, že změníš rozhodnutí. A nic. Znáš ten pocit, kdy cítíš jen zimu? Ne z venku. Ale uvnitř. Nemá tě co hřát. Žádnej hezkej pocit. Žádný krásný něco, co dokáže rozehřát i ledovec. Nic. Jen ten led, co studí a tupá bolest a smutek, co rve duši.
Stála tam a mrzla, není nikdo, kdo by mě zahřál. Teď jsem v teple a stejně mrznu. Je mi strašná zima a vím, že zahřát mě dokážeš jen ty.
Myslím, že umrznu. Ty tu pro mě nejsi. Nejsi tu, jak jsi tvrdil.
Je Silvestr a já budu sama. Budu vzpomínat na ty krásný tři roky a slzet. Vím, že je to špatně. Ale už nemůžu. Tak třeba se potkáme i po Novým roce, jestli neumře nebo neumrznu.
Tolik to bolí, najednou jsi tak strašně krutej, tolik mi ubližuješ.
Je to odveta?
Vím ale, že tě navěky budu milovat, že u mě máš svoje místečko. Vím, že na tebe budu navěky vzpomínat a stále po tobě budu smutnit. Vím, tohle je konec.
Tohle je pro tebe.. Prohrála jsem. Chci umřít. Chci obejmout. Ale chci, abys byl šťastnej. A to se mnou, podle tebe, nebudeš.
Lásko, udělala bych tě šťastným, všechno by bylo jinak, ale nevím, jak tě mám přesvědčit. Nevěříš mi a věřit nebudeš.
Prohrála jsem u tebe bitvu o tebe. Cítím, že mi chybí půlka mýho Já a celý srdce, tak mi ho vrať, prosím. Miluju Tě, Navěky! Pamatuj si to, prosím!
12.01.2009 - 17:24
ten pocit zimy zná asi každý zamilovaný až příliš dobře...
já to mám furt... bohužel... nebo bohudík?
já to mám furt... bohužel... nebo bohudík?
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Navěky : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Řekni láska a já ti povím, co to znamená
Předchozí dílo autora : ty - my v záři reklam
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
katitek řekla o prostějanek :její psaní mě fakt dostává:)