Rada svědomí

Slyšíš ty koledy, co se nesou vzduchem? Cítíš tu vůni Vánoc? A cítíš tu pohodu a lásku? Otočím se na tebe s otázkami v očích. Nedíváš se..
Jistě, proč by ses měl vlastně dívat. Nejsi se mnou. Já to ukončila… Oči se mi zalijí slzami a …

A já si vlastně začnu nadávat a uvažovat. Kolik lidí je na světě, kteří si uvědomí, co měli, až o to přijdou? 1? 2? 100 000? 6 miliard? Nebo 7? Asi každý.
Všichni něco mají a stěžují si, ať je to cokoli, a pak až o to přijdou, pláčou. A co teprve, když si za to mohou sami? Svou hloupostí.

Nakopnu skříň. Au. Lepší fyzická bolest než ta duševní, ne?

Tak třeba… Peníze… Lidi vydělávají prachy, ale není jim to dost. A když peníze nemají, tak jsou v koncích a mnohdy to končí špatně. Nebo chleba – mají peníze na chleba a stěžují si na něj. Není dost měkkej, dost upečenej, nemá dobrou barvu, ale když chleba není, tak je zle..

A co třeba láska? Partner? Vztah?
Když jste zamilovaní, všechno je krásný, že? Svítíčko sluní, štípy muchají… Růžový brejle hadr fakt. Jste spokojení. A pak vám najednou prdne v hlavě a už vám tohle není dost. Tak si řikáte „však bude něco lepšího“. A toho, kdo s vámi překonával strasti a více či méně vás podporoval a štval, ale přesto miloval, pošlete do kytek…
Jasně, „však bude něco lepšího“.

Huso, huso, huso…

No jenže … já si třeba uvědomila, že… nic lepšího nechci. Že asi ni lepšího pro moje srdce není. Že mám nějaký potřeby a požadavky a on je vlastně splňoval. A že to nebylo asi zas tak zlý. Vždyť… Ty huso, tys byla vlastně šťastná, rejpe si svědomí, vždyť ses chovala jen jako rozmazlenej fracek.
No a chcete to vrátit zpět, chci se vrátit zpět a … Chm, ono je pozdě. Všechno je jinak..
Co dělat, když je pozdě?
Kamarádky k nezaplacení – neporaděj. Naopak, potopí tě. Super ne? Jasně, takže se zmítáš v depresi a jsi v háji.

A top se. Kdo ti může za to, že neumíš plavat a skáčeš do vody, kde je hluboko? Jo, momentík… Ty sis myslela, že tě někdo zachrání? A nic co? Blbý, že?

Jo, takže – prostě si třeba někdo myslí, že když si umane, že zas chce být s tím druhým, tak on řekne JO a prostě bude zas všechno OK.
Ale ouha.. ono to tak taky nemusí být že.. Ono to třeba taky tak není. Ono se totiž mohlo stát dost věcí.. Ono se to totiž tomu druhýmu může líbit, že je sám. Ono ho totiž nemusí vůbec zajímat, že ty sis uvědomila, že ho miluješ a chceš být s ním.. Tebe to taky nezajímalo,když jsi ho poslala do kytek.

Vzpamatuj se, nanynko, vždyť kdo by chtěl tu žárlivou herečku?

No a jakej mám vlastně závěr? Radši si všechno dvakrát promyslet.. Líp než dobře, protože toho pak můžete litovat, že… Vždyť, že máte těžký období, neznamená, že je všechno špatně, ne?
„Jo, dík ty moje svědomí, tahle rada přišla pozdě…“