 08.12.2008 6 1854(16) 0 |
Sám v sobě obrovský,
před Tebou však nekonečně malý.
Chci, aby hvězdy Tvým očím se podobaly,
aby až soumrak uzavře nás do své samoty
zavoněly všechny růže jako Ty....
před Tebou však nekonečně malý.
Chci, aby hvězdy Tvým očím se podobaly,
aby až soumrak uzavře nás do své samoty
zavoněly všechny růže jako Ty....
19.12.2008 - 13:39Vyjádřil bych to asi takhle, Maruško: "Malý svazeček fotonů Lásky vyzářených srdcem, má v sobě více energie než chladný zámek vystavěný z křišťálu nic neříkajících a jako led studených slov..."
Zdravím Tě jménem svým a svých 11 měsíčních bratří! Tvůj Prosinec
P.S. A zajdi zas někdy na jahůdky a kousek řeči!;o)))
Zdravím Tě jménem svým a svých 11 měsíčních bratří! Tvůj Prosinec
P.S. A zajdi zas někdy na jahůdky a kousek řeči!;o)))
19.12.2008 - 13:19zas tak dobré to snad není, aby ses takhle rozplýval :)))))
někoho to třeba vůbec neosloví .... ale i tak díky, mám radost, že to dělá radost ... a múzy, těch je tu spoustu kolem nás... jen natáhnout ruku ...
někoho to třeba vůbec neosloví .... ale i tak díky, mám radost, že to dělá radost ... a múzy, těch je tu spoustu kolem nás... jen natáhnout ruku ...
19.12.2008 - 12:59Tisícem květů zavoní Tvé jméno,
jsem zase nekonečně mazlivý,
když Tebe v náruči své svírám, ženo,
tak z duše prchá soumrak truchlivý!
Plaménky v očích, poslové Tvých vášní,
mi hloubku krásné duše zvěstují,
ač venku chlad a déšt je, svět hned zkrásní,
jako by nastal zas Máj mámivý!
Svět se mi zcvrkl v náruč roztouženou ,
v níž skrývám citů uzlík nádherný,
který se náhle stává něžnou ženou
jež dravě líbá moje lačné rty...
Teda, já zírám! Asi jsi vážně jednou z múz, z těch, o nichž moudré knihy nemluví! Jak jinak vysvětlit, co mne při čtení Tvých veršů napadá?;o))))
jsem zase nekonečně mazlivý,
když Tebe v náruči své svírám, ženo,
tak z duše prchá soumrak truchlivý!
Plaménky v očích, poslové Tvých vášní,
mi hloubku krásné duše zvěstují,
ač venku chlad a déšt je, svět hned zkrásní,
jako by nastal zas Máj mámivý!
Svět se mi zcvrkl v náruč roztouženou ,
v níž skrývám citů uzlík nádherný,
který se náhle stává něžnou ženou
jež dravě líbá moje lačné rty...
Teda, já zírám! Asi jsi vážně jednou z múz, z těch, o nichž moudré knihy nemluví! Jak jinak vysvětlit, co mne při čtení Tvých veršů napadá?;o))))
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
pokora : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : touha
Předchozí dílo autora : Chci II
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]» řekli o sobě
Liss Durman řekla o veronika :Veruuu.. To je opravdu hodně těžký se vyjádřit, ale pokusim se. Píšeš skvělý dílka, líbí se mi jejich nezapomenutelná atmosféra, která mi zůstává v hlavě ještě dlouho potom. Na nic si nehraješ, všechno ti jde od srdce a nejspíš proto tě mám tak ráda.
