Co s tragédií?

"V dějinách se velcí mužové rodí z tragédií: ale ti průměrní tragédie vytvářejí." přečetla Accorta.
Atinada protočila oči v sloup. "Už zase?"
"Ano."
"Takže," povzdechla si Atinada, "Tragédie, událost se špatným koncem."
"Zkus to otočit." navrhla Accorta.
"No," zamyslela se, "Pokud tragédie vytvářejí průměrní lidé, tak se z těch tragédií následovně rodí velcí mužové."
< Co když se narodí žena? > pomyslela si. "Jak se z události může narodit člověk?"
"Aha," přikývla Atinada, "Takže bez obracení. Velcí mužové, tedy velcí v budoucnu, se rodí po nebo během události, která špatně skončí, skončila. Průměrní mužové se nerodí z těchto událostí, oni je vytvářejí."
"No, ta tragédie je vlastně pro ty budoucí velké muže jakousi zkušeností do jejich života. Nejspíš se díky tomu stanou těmi "velkými". No a naopak, ti "průměrní" o tuto zkušenost přišli a tak ji musí sami jaksi vyvolat, aby ji získali." pochopila.
"...vytvářejí tragédie. Jak bys chtěla vytvořit tragédii?"
"Vraždou…“ napadlo Accortu hned, "Někoho zavraždíš, jeho přátelé se mstí. To mívá špatný konec."
Atinada si něco spojila: "Průměrní muži jsou vrazi."
"I tak se to dá pojmout," pokrčila rameny.
"A co ženy?"
"Dalo by se říct, že ty se tragédiím vyhýbají na sto honů."
"Tragédii lze pojmout jako divadelní hru," vrátila se Atinada na začátek, "Tragédie, drama s nesmiřitelným konfliktem a tragickým závěrem."
Accorta pokývla hlavou. "To by pak ti průměrní muži byli spisovatelé, dramatici."
"A co by bylo s těmi velkými? Jak se může někdo narodit z dramatu?"
Zakroutila hlavou. "Jsou tam dvě tragédie. Ta první může být událost a ta druhá divadelní hra."
"Takže to spojíme dohromady?" ptala se dál Atinada.
"Ano, přesně tak to uděláme…“