Vedená bubláním

Je prosinec. Jen pár dnů před Vánoci. Není zima. Na jihu je i v tuto dobu teplo.
Uprostřed lidmi a stánky přeplněného náměstí stojí dívka. Je vysoká, má dlouhé černé vlasy se světle zeleným melírem, které upoutávají pozornost mnoha lidí. Výrazné je na ní i její oblečení. Lesklé černé minišaty bez rukávů, vysoké kozačky a kolem zápěstí nespočet černých a zelených pásků. Není snad ani potřeba zmiňovat černě nalakované nehty.
Tato dívka, vlastním jménem Alexandra, si tiše pobrukuje melodii ústřední písně z filmu, který nedávno viděla. V levé ruce drží zelený mobil a malou dárkovou taštičku v černé barvě.
-Bubly, bubly- ozve se Alexin telefon pojmenovaný Teddy-black. Dívka zručně, jednou rukou, otevře mobil a přečte si příchozí sms.
Píše jí její přítel, Thomas. Mají se spolu setkat na tomto místě za pouhých deset minut. V taštičce pro něj má dárek k vánocům, nic moc - plyšový basketbalový míč na klíče a slevový kupón do sportovního obchodu.
-Jdi směrem za mužem v zelené bundě.-
Alex mobil zase zavře a rozhlédne se. Zelené bundy si všimne v davu vedle kašny. Udělá tím směrem jen asi deset kroků, když Teddy-black znovu zabublal. No dobrá, ten zvuk zní spíše jako rozbíjení vln o břeh než bublání.
-Myslel jsem, že pochopíš, koho myslím, když napíšu za mužem, ale ty jsi stejně šla za tou dámou v riflích. Tak se zastav a teď už jdi spíš směrem na toho tlustého rockera. Mimochodem, tím nemyslím ženu v černých plesových šatech!-
Zasměje se jen krátce a už se poslušně rozhlíží, kde ten drsňák je. Ta žena v šatech stojí hned vedle něj.
Dívka dojde skoro až k muži, ale zastaví ji Teddy-blackovo oblíbené bubly, bubly. Ve vzkazu stojí.
-Šikovná! Teď projdi mezi dvěma stánky jako tunelem. Blonďáku, prodávajícímu párky, kukuřici a hranolky, si řekni o rohlík v párku.-
Alex lehce zakroutí hlavou a podle instrukcí projde mezi stánky. Vyjde do úzké uličky, kde se prodává jídlo. Nechutně se protlačí mezi lidmi, kteří stojí poctivě frontu. Z boku se postaví vedle pultu blonďatého mladíka.
"Prosila bych jeden rohlík v párku," usměje se na něj sladce. Několik lidí, původně naštvaných, že je předběhla, se posměšně uchechtne.
Blonďák přikývne a z kapsy vytáhne velký černý přívěšek a poskládaný lístek. Vloží vše do dívčiny dlaně.
"Děkuji," řeknu ona ještě než si ho přestane naprosto všímat. Rozbalí lístek a čte:
-Kartářku už znáš, tak teď zamiř za ní. A nezapomeň, že pro věštění je potřeba levé ruky, ne pravé.-
"Já vím!" zavrčí směrem k papírku a už ho strká do kapsy. Poté jistými kroky dojde až ke staré cikánce, zahalené do možná stovek šátků.
"Ruku!" přikáže žena. Dívka poslechne.
Věštkyně chvíli palci přejíždí po levé dlani a poté začne šeptat: "Další tvé kroky, jasné mi jsou. Do známých temných míst vedou."
Alex přikývne na znamení, že rozumí. Levou ruku ženě z prstů vytrhne a už už chce odejít, avšak cikánka ji ještě zarazí. "Počkej! Pro šťastný cíl tvé cest jest: pravou ruku a co v ní podati zajíci."
Znovu přikývne a vydá se směrem k podchodu, který je Thomasovým oblíbeným místem.
Asi v půlce cesty ji zarazí mladík v legračním kostýmu zajíce. Alexandra mu podá pravou ruku, ve které svírá černý přívěšek.
Zaječí kluk ho vezme do ruky, navleče na kožený provázek a opatrně jí ho přiváže na krk.
Hned, jak je dokonáno, se černovláska rozběhne k podchodu a zastaví ji až Thomasova otevřená náruč. Obejme jej.
Pohled na ně by vás nejspíš šokoval. Styl Alex se totiž přímo nehodí k thomasovu sportovnímu oblečení, které všem dává najevo jeho vášeň k basketbalu.
-Bubly, bubly- ozve se zelený Teddy-black.
Dívka se zahledí do modrých očí svého přítele. S úsměvem řekne: "A já čarodějka."
On uchopí její obličej do dlaní. Políbí ji nejprve na tvář, poté na ústa...
V poslední zprávě stálo: -Jsem čaroděj.-