za roků xxxx

pod balkóny už něžná slůvka
nikdo nešeptá

to ona šeptá je městu
a jeho spícím múzám,
krásám, které se v jejích vzpomínkách neztratily
lidem, které potkala po dvaadvacáté hodině v knihovně
"a co si půjčovali za knížky?" "rum"
neopětované city
umrzají v plastových kelímcích od piva
poletujících nad tichem ranních ulic

umrzají i růže,
kterých si nikdo,
ač byly krásné,
nevšiml

jako už tolikrát...
nové bylo objeveno,
staré zůstalo nejasné