Dětství

Vítr zafičel, serval listí ze stromů,
rozedral vše co mu v cestě stálo,
najednou moje mysl zalétla domů,
proč jsem tam poslední dobou tak málo?

Proč útěk je pro mě řešením,
když problém nehodlá zmizet,
proč spravovat něco lepením,
je to jak shnilá jablka sklízet.

Chci domov a šťastnou rodinu,
ne každý tohle má,
ne každý má taťku a maminu,
ne opravdu, každý tohle nemá.

Přemýšlíš, kde ta chyba vznikla,
kdo to všechno zavinil,
ale abys poznala sama sebe a do problému vnikla,
hledáš jen viníka, který ti bolest učinil.

Můžeš to být Ty,
ale taky někdo jiný,
jen nerozhazuj konfety,
neraduj se, žes přišla na to, kdo je vinný.

Jednou, až budeš mít svoje dítka,
vzpomeň na své dětství, na své radosti,
opatruj je jako nejjemnější kvítka,
chvílemi s nimi budou i starosti.

Neboj, však ve stáří se v nich vzhlídneš,
jako v zrcadle jasném,
na jejich křídlech vzlítneš,
a prožiješ s nimi to krásné.