Liath 5. část – Beznaděj

„Mami..“
„Mamííí… !!“
„Ano Luno ?“ Zeptala se matka své dcery.. Malá dívenka bezmocně ukáže na nebe. Žena si pouze zděšeně zakryje ústa a dá se do zběsilého křiku.
„Přicházejí, přicházejí !“
Ve vesnici zavládne chaos. Každý pouze hledí na zčernalou oblohu plnou prapodivných tvorů, všichni aniž by se dali na útěk.
Když zvířata s téměř neslyšně dosedla na zem, lidé oněměli děsem a vesnice se zahalila pod roušku bolesti a beznaděje.

° ° °


Aneta bezděčně zmuchlala papír, na kterém bylo s bídou pár řádků. Jak má psát příběh plný naděje, když se sama cítí pod psa ?
Pohled ji padl na černý notebook, který ještě nevybalený, ležel v polici nad stolem.
Dárek jejího otce k šestnáctým narozeninám,.. Zařekla se, že naň ani nesáhne dokud se její otec nevzpamatuje a nevrátí se.. Zatímco ona takto hloupě čekala, její otec už zplodil dalšího potomka, rozkošnou holčičku Sáru a jak to tak vypadalo, se svou ženou se chystali na druhé líbánky.
Aneta Nová, nikdy nebyla příliš oblíbená a ani krásy moc nepobrala, byla to dívka na svůj věk, velmi zodpovědná a zasněná. A asi proto si moc nerozuměla s vrstevníky.
Oouu.. Ozvalo se z jejího stařičkého stolního počítače. Vzkaz na ICQ , probral počítač z fáze spánku.

Bad Genius : Annie, jsi tady ?
Dark Cherry : Co potřebuješ, Bade ?
Bad Genius : Dlouho jsem tě neviděl, kdepak se mi touláš ?
Dark Cherry : Něco na mě leze..
Bad Genius : A jak je vidno, chlap to nebude. :-D

Aneta se usmála, Bad byl jeden z mála lidí, kteří ji dokázali rozesmát. A taky výborný kytarista. Veselý človíček s temnou dušičkou. Není to zlý člověk, jen člověk, který zažil zlé věci.

Dark Cherry : Sorry kámo, teď nemám náladu, mám tady něco rozpracovaného..
Bad Genius : Zase utíkáš před realitou Cherry ?
Dark Cherry : Bade, víš co mi můžeš, teď není vhodná doba.

Vyťuká na klávesnici poslední odpověď a zlostně zavře okno.
- Copak utíkám před realitou ?! Neutíkám, jen mám svůj svět.. pomyslí si smutně, avšak v myšlenkách už je dávno pryč.. Daleko..

° ° °

„Liath ? Jsi doma ?“ Zvolá Evanna, jenž se právě vrátila z nákupu, do prázdného domu.
Ale namísto Liath ji v domě čekal někdo jiný.
„Je mi ctí, vás znovu vidět, královno.“ Ozve se za Evannou, tak důvěrně známý hlas.
„Nathanieli !“ Vykřikne a vrhne se muži do náruče.
„Evanno, jste pořád tak nádherná..“ neodpustí si lichotku.
„Jak se vám vede, drahý příteli ?“
„Poslední dobou mou mysl svazují obavy o princeznu.“
„Liath ? Má se výborně, jen poslední dobou ji trápí zdraví.“
„Mám na mysli, její nástup na trůn..“ odpoví Nathaniel pomalu.
Liath nikdy na trůn nenastoupí ! Cožpak jsi zapomněl, že můj muž zemřel, kvůli tomu, že se pokusil zachránit Nissien ?“

* * *

Po tom co se zjistilo, že v Nissienu byl zvěd, celé království se dalo do pohybu. Bezpečnostní opatření se zpřísnila a Nissiené zaznamenali první hmatatelné útoky Temného krále. Už několik vesnic bylo vypáleno a ne všechny jejich obyvatele se podařilo zachránit. Všichni královští poradci byli na nohou dnem i nocí a všechny posádky královského vojska se znovu povolali do služby.
Když se nejvyšší králův poradce vrátil s nepořízenou, začali lidé ztrácet naději úplně. Louky začali upadat a mnoho lesů vypálil žár.
Dívka jenž mohla tento svět zachránil, ale o své moci nevěděla. Ale to se mělo brzy změnit, protože už brzy nastane den, kdy se Liath – princezna Nissienu sama rozhodne, zda zachrání svůj svět.

Liath se probudila do slunečného dne a jemný vánek si pohrával se závěsem v okně.
Pokoj byl provoněný čerstvým dnem a sem tam vůní rosy.
Dívka se posadila na kraj postele a pomalu uvažovala jak stráví dnešní den. Její postarší sousedka paní Mortensová, která pracuje na poloviční úvazek, jako vychovatelka ji před pár dny poprosila zda by se za ní nezastavila. Druhá vychovatelka onemocněla a tak na to byla paní Mortensová na práci sama. Liath se rozhodla, že dnešní den stráví ve společnosti své sousedky a předškoláků.
Aspoň přijdu na jiné myšlenky..
Pomyslela si a hned se ji v mysli na povrch vyplula vzpomínka na Ellathana.
Kdepak asi teď je ?
Od Ellathanového zmizení už uběhlo pár měsíců a Liath o něm pořád nic nevěděla. Jako by se po něm slehla zen. A přitom slíbil, že sní bude ,..
Již zítra oslaví své sedmnácté narozeniny, které chtěli oslavit spolu.
Zvedla se z postele a potichu se oblékla, protože usoudila, že Evanna ještě bude spát. Konečně přistoupila na pravidelné pozvání na večeři os svého spolupracovníka. Byl to zřejmě šarmantní muž, jelikož se Evanna vrátila až pozdě v noci.
Stejně potichu sešla ze schodů a v kuchyni si připravila čerstvou pomerančovou šťávu.
Rychle na papír naškrábala vzkaz pro matku a vydala se na cestu.