Grandiózní

Vstoupil tiše, bez vyzvání
vzorný elegán, ve své neviditelnosti dokonalý.
Zrakem hledám jeho skrytou tvář
on však ostré hroty tasí znenadání.

Mé myšlenky zajal zcela
krutostí sevřel duši, do žil pokoru mi vlil.
Dvoří se, aniž bych to vůbec chtěla
pláču bolestí, když do srdce monogram mi vryl.

Obdiv můj však v jistém směru má
smekám a žasnu jak rychle proslavil se.
Jeho jméno dnes každý dobře zná
když v temných obavách, přijali jsme jeho pravidla.

Hermetický závoj halí naši tvář
úsměv ze života vytrácí se.
Však nahradí ho v očích jasná zář
my nevzdáme to, jsme připraveni ubránit se.

Rytíř, jehož podoba dokonalostí oplývá
vzdává hold a namísto růže, ostrý hrot mi podává.
On děsí mne, odvracím tvář a volám v dál:
„Já imunní jsem proti lásce, jež trýzní tělo i duši zaživa!“

Pán rudne, křičí, zlobí se
zármutek s pohanou ho provází.
Když hroty pod slovy mými tupí se
zhrzen a zklamán, do ústraní tiše odchází...

18.4.2020