(ne)Nechám to být

Nenechám to být,
nechci pouze snít.
Chci se vzpřímit, být svalena
vervou vlastní zadušena.

On probodává mi hrdlo!
Nezastavuj jeho čepel,
takhle já to potřebuju,
šifruju to do hesel.

Chci vzplanout a uhořet,
do žáru se zapouštět.
Nehas mě, prosím tě!
Nechytej mě do sítě.

Nekontroluj, nediriguj,
symfonický orchestr můj.
Chci ho nechat hrát,
Ač falešně, ač nesmysly lát.

Nech plevel prorůstat,
v záhonech rudých růží.
Bude sice zadoušet je,
ale já tam po něm toužím.

Nechci jet jen na zelenou,
Nedávej mi pokutu!
Projedu za každé barvy,
nestarám se o semafory.

Nenechám to být,
ale vlastně celkem ano.
Svázanou rukou vzniknout nechci,
tak mě nech býti přeci!