přidáno 27.06.2024
hodnoceno 7
čteno 138(13)
posláno 0
Vidím Tě procházet, před mýma očima,
chtěla bych doběhnout, každej Tvůj úsměv
Směješ se způsobem, co jsem si vysnila
a přitom všem

Jsi muž
Já jsem žena

A tak se snažím najít odpovědi ve vánku, kterej proletí listím a šeptá jim ve spánku
Při tom všem se ptám,
jakto, že v tomhle scénáři,
jsme zrovna my dva,
co se dívali celej život na duhu,
teď si hledí do očí, hladí se po tváři

a

šeptaj si


Znáš mě
přidáno 10.09.2024 - 19:58
Tak jsem zavřela oči, abych si to představila… líbí se mi.
přidáno 27.07.2024 - 13:45
Pekné
přidáno 07.07.2024 - 18:36
Líbí.
přidáno 30.06.2024 - 22:05
Líbí se mi.
přidáno 29.06.2024 - 21:10
Pěkné.
Šeptej si ,proč ne.
přidáno 28.06.2024 - 10:09
Čtu, jak cit je prostý a žádná věda. Děkuji za zasnění...
přidáno 27.06.2024 - 22:14
Usmívám se a představuju si obraz. Jednoduchá jak facka. Mám ti takovej pocit, že přehnaně užívám metafory. Díky...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Šepot : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Zmatek
Předchozí dílo autora : První, z prachu země

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming