přidáno 26.06.2024
hodnoceno 1
čteno 38(7)
posláno 0
Já myslela, že já jsem ten lhář
Já jsem ten tajemný, kdo schovává tvář
A celou dobu si dávám za vinu
že neřekla jsem, že to jsem já, kdo tě ctí jak svou pravou polovinu.

A mezitím probíhaly orgie.
Organizované, tajné, v drogovém opojení.
Ty schůzky byly tajné
A vy jak utržené ze řetězů
...uch

A já i po letech si myslela, že jsem se neodhalila a proto, právě pro-to jsem nebyla součástí
A věřila jsem, že se neschováváte, že jen žijete v propasti.
To tajemství bylo společné, vás všech
Jen já jsem byla ze hry, ale kde je pravda ve vašich mravech?!

Já si opravdu myslela, že jsme na stejné lodi
A my taky byly!
Ale ty jsi mě odsunula a místo polibku na dobrou noc,
jsi mi vrazila kudlu do srdce a bolelo to, bolí, moc.

A já se snažím zapomenou
A doufám, že ty si nezapomněla
A já se snažím zapomenou
A ty předstírej dál, že jsi svou duši nepodvedla.
přidáno 26.06.2024 - 23:06
Jsou i jiní lidi. Ale má to skvělé emoce, hmatatelná bolest.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Kámoška : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Pro koho?

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming