Probuzení

Na stolku kelímek s kávou, slunce nad hlavou a sluchátka do uší. Jedu, už v tom zase jedu. V té kráse všedního dne a jeho malých radostí. A stesk po těch, co tu nejsou mi vhání do očí slzy. Stírám je jen ze zvyku. Chci je.
Linky kolejnic a řádky pražců, malé břízky a kamení. No není to skvělý!
Co bude, až zůstaneme sami? Smrtelnost mě leká.
Starý pár na protější sedačce si čte o cenách energií a opuštěné nádražní budovy, které už nikdo nepotřebuje.

Bílé koláče bezových květů, zas je tu plnokrevné jaro.

Za živa být mrtvý a bez bolesti, nebo brečet ve vlaku a chytat do dlaní zlaté slunce?