Možnosti

strávil jsem
hory
hory času
na sobě
na svojí osobnosti, přítomnosti, budoucnosti, bezradnosti
ale čas
jak voda
mele skály mele hory mele kameny
a mé já se rozpadlo teď v prach
a písek
štěrk
na oválu střední školy
bože, kde jsou moje hory
hory času

Přiznávám
zahodil jsem
svoji duši
svoji pravdu
co jsem za ní roky stál
a bránil
ji
či jí
aby si mě vzala
a možnosti
nechával jsem otevřené
dokořán
a
kdo mi do nich vkročil toho jsem
nenáviděl
zoufale
jsem se cítil
když mi každé dveře sklaply
a stejně držím nohu
v tolika už dveřích
nemůžu se rozhodnout
kterými jít
beru cestu
kde jsou dveře
nejvíc dveří
pohromadě
až se zavřou
ulomí mi palce

Nevím
sice kolik dveří ještě
otevře se před mými rty
kolik ještě
zbývaj ještě
nějaké?
Mám je pustit,
všechny dveře,
pro ty lesklé
z druhé strany
co vedou už do cizího domu?
Zvládl bych to?
vyhnat lidi
z toho domu
kromě jedné
zůstala by tam
jen se mnou
ve squatu?

Odháním dřímotu
tu paralýzu
míchu z klíšťat
zavedenou elektřinu
vypnuli mi
proud
energii
beru už jen
z druhých lidí
vyhořela mi snad pojistka

Zhasl jsem dočista.