JÁ SMOLAŘ

Už jako spermie míval jsem pech,
kámoš mi říkával,jen žádný spěch,
a když ten závod potom náhle začal,
já tam s ním u sklenky v baru jsem hačal.

Podruhé už byl jsem víceméně ve střehu,
bylo to tenkrát,myslím zrovna ve středu,
letěl jsem vpřed jak z luku šíp,
a nemohlo to skončit ani trochu líp.

To jsem ale netušil že tam někde venku,
sudičky mi vymění jednou v noci plenku,
a přitom úkonu dají mi do vínku,
budeš mít smůlu,ty malý blbínku.

Když jsem si s dětmi později venku hrál,
u nosu mi sopel jako šála
vlál,
na písku s autíčkem v patnácti letech,
trochu jsem vyčníval při těch všech dětech.

Fyzicky jsem prospíval,mentálně už méně,
rozumem jsem vládl,asi jako štěně,
ty tři sudičky všechny jsou potvory,
nějak mi ucpaly k rozumu otvory.

Pak přišel zlom,konec té sloty,
náhle jsem uměl zavázat
boty,
ve dvaceti letech bylo asi načase,
začala mi puberta a nepřidala na kráse.

Všude samý uher,všude samý pupínek,
a jak řekly sudičky,taky trochu blbínek,
čeho se dotknu,vždycky vše zkazím,
všichni jdou životem,jen já se plazím.

A tak já smolař,podivín človíček,
bavím se do veršů skládáním slovíček,
naučit se trochu psát,byl můj hlavní cíl,
pár let mi to trvalo,s vypětím všech sil.

Ptáci mají poplach jen se venku objevím,
že jsem jejich terč,oblíbenec,dobře vím,
milují mě auta,milují mě kaluže,
díky těm třem sudičkám,
jinak to být nemůže.

Karma prý je potvora zaslechl jsem kdesi,
já mám karmy tři,jsou to moje běsy,
protivné babizny,na krk mi dýchají,
kdo mi vás přidělil - otázku slýchají.

Chci mluvit se šéfem,kdo je váš vedoucí,
odpověď žádná,žádný hlas vědoucí,
přesto však odpověď nakonec přišla,
v podobě vůně,jež z boty mi vyšla.

Na chodníku hromada,ne psí ale sloní,
neomylně moje bota zamířila do ní,
takto se mnou osud, celý život mává,
takto svoji přízeň,najevo mi dává....-:)