Linnéa

Kde jsi kvítku ze severu?
Kde se schováváš?
Jsem malíř, krásu neseberu.
Hledám pátý ze čtyř směrů
a Ty cestu k sobě znáš...

Jsi chlouba polárního dne
a malíř únavou už zívá,
zima do léta se nepodívá,
dva modré květy záhadné.
Tvá krása nikdy nespadne
do propasti okamžiků
kde zní symfonie vzlyků
a barva času rychle schne.

Jméno od všech botaniků,
místo štětce tupý šíp.
Máš na rtech slova díků
a já v srdci ostrou dýku.
Já nemoh jsem Tě ztvárnit líp...

Kde jsi kvítku ze severu?
A čí to bude vina?
Jsem člověk, život neseberu.
Ty jsi pátý ze čtyř směrů,
však krev to není hlína...

Vtom tichem prolét křik
Krajina oči nepřivírá,
po kořenech zeje díra...

Linnéa, jag älskar dig!