Báseň psaná po hospitalizaci na psychiatrickém oddělení v roce 2016.
přidáno 11.01.2024
hodnoceno 7
čteno 265(8)
posláno 0
Čtyři nahé stěny
a pár mrtvých mušek pod oknem
ztrácejí se v prázdnotě,
jako vědro nad studní.

Sílí výkřiky a steny,
dokud hříšná duše nezmokne
a nepřivykne samotě
všech těch všedních dní.

Tři osudy, tři ženy
srostlé s mořským dnem
postrádají perutě,
o nichž v noci sní.

přidáno 25.02.2024 - 11:11
Miňko: Děkuji.
přidáno 20.02.2024 - 01:45
Vyvolalo autentické vzpomínky na návštěvy na oddělení....
přidáno 12.01.2024 - 18:47
Psavec: Lokin: Děkuji.
přidáno 12.01.2024 - 18:45
Sasanka: Děkuji, vzpomínka to zajímavá to je.
přidáno 12.01.2024 - 18:21
Mrazivá.
přidáno 12.01.2024 - 14:55
Silné...úplně to dýchlo až sem...
přidáno 12.01.2024 - 09:19
Jako vědro ve studni. Sprosté/ srostlé. Zajímavá myšlenka s tím mořským dnem. Snad už to máš jen jako zajímavou vzpomínku a je ti dobře.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zkouška zoufalství : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Rozhraní
Předchozí dílo autora : Až sněhu dosti bude

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming