Skelet

Mlčeti Zlato

04.01.2024

básně/ostatní

348(9)

Jak směšně vypadají kostry sněhuláků
Jak zbytky kopru v láku od okurek
Jak prázdně hoří louče loučení
Když mluvné zurčení zapluje do tišiny
Úlek a zabolení přetržené nitě
Hluboká osamělá panika

Jak směšně vypadám ve své zmatenosti
Bolavý od věku a uondaný prací
Ztrácí se z rukou křídla vzpomínání
Jak směšně směšný ve svém upadání

4.1.2024

Komentáře (12)

05.01.2024 - 10:46

Mlčeti Zlato

Dandy: No právě. Já se rozhodl ten jeden verš umáznout pro jeho mimochodnost. Pak jsem se rozhodl načíst i s ním. Skoro bych dal hlasovat :-D

05.01.2024 - 10:33

Dandy

Moc pěkné.
V psané chybí to o kávě.
Pěkně namluveno.

04.01.2024 - 22:52

Psavec

Bezva.

04.01.2024 - 21:53

Leslie

Skvělá.

04.01.2024 - 21:28

Mlčeti Zlato

Sasanka: No tak asi děkuji. S depkou si nezahrávej. Já ji neměl. Slova se skládala jak skládací metr a šla do sebe. Ta tišina je asi opravdu nejtragičtější, ale zase klid...

04.01.2024 - 20:11

Sasanka

Jako pěkná je to nemohu říct. Jeden by z ní dostal depku. Tohle mě zaujalo nejvíc: Když mluvné zurčení zapluje do tišiny. Nějak je mi to blízké.

04.01.2024 - 15:14

zaseja

jak už jsem ti říkal, tahle je fakt jedna z TOP...gratuluju

04.01.2024 - 12:52

Hanulka

Mlčeti Zlato : a ještě dodám "bolavý od věku a uondaný prací"
to si nesmíme připouštět, však jsi chlap v nejlepším věku.

04.01.2024 - 12:48

Hanulka

Mlčeti Zlato : ale tak to nebylo myšleno, ale opravdu ty dva povedené, jen piš dál. Čtu Tě ráda. Děkuji.